Sefardští Židé

Část Židů, která svůj původ odvozuje od předků žijících převážně na území Pyrenejského poloostrova, zejména Španělska. Od druhé velké skupiny - aškenázů - je odlišují některé náboženské, liturgické a tradiční rozdíly, jazyk ladino a jiná kulturně-historická zkušenost.

Ve středověku prožívalo židovstvo ve Španělsku nebývalý kulturní a intelektuální rozkvět - vzniklo zde mnoho vědeckých a uměleckých děl (More nevuchim - Průvodce zbloudilých Moše Maimanida, díla Josefa Kara a mnoha dalších, překlady starověkých filosofů, zvl. Aristotela z arabštiny atd.). Od roku 1391 ve Španělsku sílila protižidovská perzekuce, která vyvrcholila roku 1492, kdy byli Židé vyhnáni. Odešli převážně do Holandska, severní Afriky, Itálie a na Přední východ, ale jejich vliv i počet klesal a po holocaustu se jejich počet snížil natolik, že dnes tvoří jen velice malou část celkové židovské populace.