Jan Werich o antisemitismu

 ZVUK[>] [II]


Svůj vztah k židovstvu i k antisemitismu zformuloval Jan Werich v projevu při otevření stálé expozice k tisíciletí založení pražské Židovské obce (Milenium Iudaicum Bohemicum) ve Státním židovském muzeu v Praze roku 1968. Tam se Werich vyznal, že „byl vždycky nepřítelem antisemitismu,“ že ho považoval za svého vlastního nepřítele, a charakterizoval ho jako avntgardu fašismu, plod blbosti, největšího nepřítele člověka; viděl v antisemtismu „jednu z největších příčín neštěstí lidstva“ a dotkl se i obtíží, jaké pořadatelé výstavy museli překonat. V té souvislosti Werich připomněl, že židé „nikdy nebyli národ „násilníků“ a „nenajdete v židovské kultuře nic nehumánního. To, co rádi označujeme za křesťanský projev lidskosti, má v židovské historii své dávné vzory.“ V židech vidél Werich „normální lidi v nenormálních podmínkách,“ bránicí se proti přesile síly, která je obklopovala, „úsilím vyrovnat se silou ducha“. Expozici tisíciletého židovského osídlení v Čechách vítal Werich jako možnost pochlubit se, že „všechno, co je kulturní a lidské nám nebylo a není cizí, naopak že už dlouhá století je tu u nás doma“, a vyjmenoval osobnosti, jimiž se pyšní jako krajany - Freuda, Mahlera, Broda, Werfela, Kafku, Weinera, Fuchse, Kische, Gutfreunda, Poláčka, Feigla, Justitze, Hostovského, Ančerla.“

Pramen . plné znení: Antisemitismus - nepřítel svobody. Opomenutý projev Jana Wericha z roku 1968 o rehabilitaci svědomí. Ed. Jiří Bubla. Svobodné slovo 44, č. 191, 17. 8. 1990, s. 6
(leden 2004)

Plné znění tohoto památného proslovu jsem dnes našel také v knize Vladimíra Škutiny: "Tak jsem tady s tím vápnem pane Werichu!" o pražském jaru 1968 na str.93. (Výborná kniha - Doporučuji!)
(Nill - 19.3.2005)

little Israel in Czechoslovakia