Tak trochu jiný muslim
Šejch Abdul Hadi Palazzi se rýsuje jako neobvyklý hlas umírněného islámu

Před několika týdny promlouval šejch Abdul Hadi Palazzi, generální tajemník italské islámské asociace a imám na škole islámské právní vědy Shafi ke skupině konzervativně laděných Židů na Manhattanu. Když slyšeli, jak cituje z Koránu pasáž podporující sionismus (Noční cesta, 17:104), posmívá se teroristům, že překrucují náboženské texty, aby propagovali svou "pseudoislámskou radikální" agendu, a schvaluje řešení arabsko-izraelského konfliktu vyjádřené heslem "Jordánsko je Palestina", byli hosté v šoku. Není ten vousatý šejch náhodou ve skutečnosti pravicový rabín? Jeden účastník se Palazziho zeptal, jestli dostává výhrůžky, že ho zabijí, na což tázaný zavrtěl hlavou. Tazatel si povzdechl: "Pokud ho teroristé nechtějí zabít, asi nebude tak důležitý."

Dnes se 43letý Palazzi rýsuje jako nečekaný hlas umírněného islámu - náboženství, jehož vůdcové jsou považování ne-li přímo za sympatizanty, tedy alespoň za osoby lhostejné k teroru za hranicemi a útlaku doma. Palazzi je student šejcha Muhammada Šaarawiho (egyptský duchovní, který podporoval vztahy mezi židy a muslimy a souhlasil s rozhodnutím Anwara Sadata uzavřít mír s Izraelem) a ostrý kritik antisemitismu, který nyní prostupuje islámský svět.

Palazzi je stoupencem plánu izraelského ministra turistiky Benny Elona na dobrovolný přesun obyvatelstva a odmítá cestovní mapu z důvodu, že odměňuje palestinský teror. Nejvíce však kritizuje Saúdy, které považuje za hlavní sílu za nárůstem islámského extremismu. Ať už s jeho názory člověk souhlasí či nikoli, jeho hlas by mohl být znamením, že do islámu se konečně vrací pluralismus.

   Jak se dostal antisemitismus do hlavního proudu islámu?
Je to důsledek britské zahraniční politiky po první světové válce. Původní dohoda mezi Weizmannem a Feisalem spočívala na přátelství a spolupráci mezi sionistickým hnutím a vůdci hašemitské rodiny a na souhlasu s vytvořením dvou států - židovského státu a arabského království, jejichž přirozenou hranicí by byla řeka Jordán. Kdyby byli Britové tuto dohodu respektovali, židovský stát se mohl zrodit o 30 let dříve a arabské hnutí by se sionismem spolupracovalo.
Naneštěstí britské ministerstvo zahraničí dalo moc domu Saúdů, který podporuje kulturní wahábismus, mezi jehož definující prvky patří antisemitismus. Saúdové dodnes používají své peníze plynoucí z prodeje ropy, ab y podporovali antisemitismus v arabském světě i za jeho hranicemi.

   Dá se muslimský antisemitismus skutečně redukovat na vliv Saúdů?
Když emír Feisal v roce 1919 prohlásil, že vítá Židy doma, nikdo proti tomu nepoužil náboženský argument. Možná, že někteří z politického hlediska nebyli nakloněni jeho myšlence spolupráce se sionistickým hnutím, ale nikdo netvrdil, že islám zakazuje spolupráci se sionisty nebo že dokonce islám brání přijmout existenci židovského státu. Tato ideologie, dnes v arabském světě tak rozšířená, prostě tehdy neexistovala.
I dnes, když se podíváte na to, jak se antisemitismus v arabském světě šíří, zjistíte, že se tak děje především na základě překladů evropské antisemitské literatury jako jsou Protokoly sionských mudrců a Rogera Garaudyho. V klasické arabské literatuře pro to zdroje nenajdete.
Mnozí vůdcové samozřejmě chápou, že podporou nepřátelství vůči Izraeli brání šíření demokracie do svých zemí. Dokud budou v těchto zemích diktatury, budou potřebovat obětní beránky, a je snadné vinit Izrael ze všeho, co se doma nedaří. Myslím si, že boj proti demokracii a šíření antisemitismu jsou dvě strany jedné mince.

   Bere západ hrozbu islámského extremismu dostatečně vážně?
Ne. Po 11. září pozval prezident Bush Saúdského korunního prince Abdulláha na svůj texaský ranč a řekl mu: "Vy jste náš spojenec ve válce proti terorismu." Ve skutečnosti však princ Abdulláh podporuje jak Muslimské bratrstvo, tak Al-Káidu.
Princ al-Turki, bývalý šéf saúdské tajné služby, je v podstatě zakladatelem Al-Káidy. Příbuzní obětí z 11. září se s ním soudí o náhradu škody, ale tentýž podporovatel terorismu je nyní saúdským velvyslancem v Británii, kde v novinách zveřejňuje básně na oslavu sebevražedných teroristů.
Moc ropných společností je v západním světě tak velká, že role Saúdského domu jako hlavního podporovatele extremismu a mezinárodního terorismu se stále zastírá.

   Existuje na západě protiváha islámského fundamentalismu?
Měli bychom usilovat o vytvoření umírněné islámské vzdělávací sítě, která by vyvážila vliv extremistických sítí, ale je to těžká práce, protože extremisté mají k dispozici obrovské prostředky.
Podívejte se na zbytek muslimského světa. Antisemitismus není běžný v Turecku ani v bývalých sovětských republikách jako Uzbekistán a Kazachstán: nebyl totiž součástí žádné politické agendy. Ale na západě je situace jiná, protože muslimové, kteří tam žijí, většinou navštěvují pouze mešity, islámské školy a islámská centra ovládaná Saúdy. Obecně muslimské země, které mají nejblíž k demokracii a kde je extremismus omezený, jsou vůči západu nejpřátelštější. Logickým důsledkem by proto mělo být, že muslimové na západě budou nejotevřenější. Ale role, kterou hrají extremisté přebírající kontrolu nad mešitami, znamená, že dochází k pravému opaku.
Jeden z důsledků 11. září v Americe je, že lidé, kteří se dříve báli mluvit, začínají upozorňovat na nebezpečí fundamentalistických a extremistických organizací. Bude-li jich víc, veřejnost začne rozumět, že extremisté nemají právo mluvit jménem islámu.

   Řekl jste, že Palestinci nemají žádné náboženské ani historické právo na Judsko a Samaří a že Korán schvaluje návrat Židů do Svaté země. Jak by měli muslimové reagovat na zřízení palestinského státu v Judsku a Samaří?
Myslím si, že ti Palestinci, kteří dodržují izraelské zákony, mají právo žít v Judsku a Samaří nadále, stejně jako izraelští Arabové v Galileji nebo beduíni v Negevu. Nemyslím si však, že menšina v nějakém státě má automaticky právo požadovat pro sebe vlastní stát. Proto si myslím, že každý muslim by měl protestovat proti nápadu na zřízení státu ovládaného OOP v Judsku a Samaří. Palestina je už rozdělena na židovský stát - Izrael - a arabský stát - Jordánsko. Vytvoření třetího státu pro OOP není v zájmu ani Izraele, ani Jordánska, a ještě méně v zájmu těch palestinských Arabů, kteří by byli donuceni žít pod barbarským režimem.
Akceptace takového státu by navíc byla signálem, že teror funguje. Mnoho muslimů se radovalo, když Američané osvobodili muslimy v Iráku od Saddáma Husejna. Myslím, že stejní muslimové musí protestovat, když Bílý dům tlačí Izrael, aby souhlasil s vytvořením další diktatury v arabském světě. Muslimové potřebují demokracii, a demokracii muslimům v Judsku a Samaří může zaručit jedině Izrael.

   Ale miliony Palestinců a většina Izraelců podporuje vznik palestinského státu. Jaké je řešení?
Myslím, že největším krokem k reálnému míru na Blízkém východě byla válka v Libanonu: vyhnáním Arafata a OOP se míra terorismu snížila. Kdyby byli nechali Arafata zemřít v Tunisu a jeho blízkým spolupracovníkům nedovolili vrátit se, terorismus by byl do 10 až 20 let poražen, a mohlo se objevit nové politické vedení, které by podpořilo nějakou politickou dohodu, jež by dala obyvatelům Západního břehu práva menšiny žijící v Izraeli.
Oslo tuto možnost zničilo tím, že Arafat se mohl vrátit a dostal vládu nad obyvatelstvem. Po Barakovi zvolili Izraelci Ariela Šarona, který kdysi Arafata vyhnal a rozšiřoval osady v Judsku a Samaří, ale nyní se i Šaron drží zásady, že se musí stáhnout.
Izrael potřebuje vůdce, který bude schopen říct, že jednání s OOP není řešením, že je proti vytvoření palestinského státu nyní i v budoucnu, a že vytvoří pro arabské obyvatele Západního břehu administrativní autonomii s jordánským občanstvím.
Tvrdí-li prezident Bush, že válka proti terorismu je globální a že řešení spočívá v šíření demokracie, mají Izraelci stejné právo bojovat proti Arafatovi a Jasínovi, jako mají Spojené státy právo bojovat proti Talibanu, Saddámu Husejnovi nebo Al-Káidě.

   Narazil jste někdy na Židy, kteří nesouhlasí s vašimi názory?
To se děje často. Donedávna většina mých oponentů v Římě byli levicoví Židé, kteří mě kritizovali jako nepřítele mírového procesu. Vzpomínám si, jak přátelé chtěli, abych promluvil v židovském centru v Římě. Centrum bylo proti, protože jsem prý extrémista. Potom si pozvali Jásira Abed Rabbo a Sari Nusseibeha, které nazývají umírněnými vůdci palestinské autonomie. Řekl jsem ji, že když někdo považuje Sari Nusseibeha za umírněného, jsem rád, že já jsem u něj extrémista.

Melissa Radler Zdroj: Jerusalem Post

___________ Site Index ________print________  CO TY NA TO?   vyjádřete se v sekci FORUM ! _____