Izraelské tajné služby

Mossad
Ha-Mosad le modi'in ule tafkidim mejuhadim v překladu znamená Institut pro výzvědné a speciální úkoly. Mosad vznikl poté, co se rozpadl Politický odbor MZV kvůli "vzpouře" špiónů této služby nasazených v Evropě. Za oficiální datum vzniku Mosadu se pokládá 1. duben 1951. Do působnosti Mosadu patří sběr zpravodajských informací, tajné operace a zčásti i protiteroristická činnost. Zaměřili se hlavně na Arabské oblasti a organizace po celém světě a zúčastnil se na tajném transportu Židů ze Sýrie, Iránu a Etiopie do Izraele.

     Centrála Mosadu je v Tel Avivu a počet jeho zaměstnanců se pohybuje okolo 1200. Odhaduje se, že má asi 35 aktivních kaců (operačních důstojníků). Identita ředitelů Mosadu byla tradičně státním tajemstvím, přinejmenším se o tom nemluvilo veřejně. Změna nastala v roku 1996, kdy vláda oznámila jmenování generálmajora Danny Jatoma jako nástupce Shabtai Shavita, který rezignoval začátkem tohoto roku.

Mosad se skládá celkem z 8 oddělení a i když některé detaily o vnitřní organizaci zůstávají neznáme, některé z nich již na veřejnost pronikly:
  Oddělení sběru informací
 - je největší ze všech. Zodpovídá za špionážní operace, řídí operační důstojníky a agenty.
  Oddělení liaisonu
 - odpovídá za styky s vybranými tajnými službami (např. CIA) a se státy, s kterými nemá Izrael normálně politické vztahy.
  Oddělení speciálních operací
 - plánuje a vykonává vraždy, sabotáže, paramilitární a psychologické operace.
  Oddělení LAP (Lohamah Psichologit)
 - zodpovídá za psychologické operace, propagandu a krytí operací.
  Analytické Oddělení
 - vypracovává denní situační zprávy, týdenní shrnutí a měsíční detailní zprávy.Oddělení je rozdělené do patnácti geografických zón - USA, Kanada, Západní Evropa, Latinská Amerika, Rusko, Čína, Afrika, the Maghreb (Maroko, Alžírsko, Tunisko), Libye, Írak, Jordánsko, Sýria, Saudská Arábia, Spojené Arabské Emiráty a Irán.

     Mosad při svých operacích používá, i když ne přímo, mezinárodní sít pomocníků, v hebrejštině nazývanou sejanim. Jedná se o Židy v diaspoře, kteří, ačkoli jsou loajální státu v kterém žijí, sympatizují v Izraelem. Nikdy nejsou zapojovaní do operací, jen se od nich požadují laskavosti. Mezi sejanmi jsou lidé různých povolaní, důstojníci Mosadu tak můžu zadarmo získat auto, pronajmout dům, bude jim poskytnuto lékařské ošetření v případě nouze. Takto se náklady na operaci značně snižují.
     Snad nejznámějšími odhalenými izraelskými špióny byli Eli Kohen a Wolfgang Lotz. Až do svého odhalení zásobovali Izrael neocenitelnými informacemi z dvou arabských oblastí. Kohen se stal osobným přítelem syrského prezidenta a Lotz měl přátele mezi nejvyššími egyptskými důstojníky.
     Eli Kohen se narodil v egyptskej Alexandrii jako egyptský Žid. Tajně pomáhal dalším egyptským Židům při útěku do Izraela. V roku 1956 se po suezské krizi dostal do Izraela, kde se nabídnul do služeb rozvědky. Do svých řad jej přijala 131. jednotka Amanu, která se v tom období zabývala špionáží v arabských oblastech. V roku 1961, po absolvovaní výcviku v Izraeli, odešel do Argentiny jako Kámil Amín Taabis, aby splynul s tamější arabskou komunitou. V roku 1962 odchází do Damašku, kde si dělá závratnou kariéru, když se s ním počítalo dokonce jako o ministru obrany. Měl přístup k vojenským tajemstvím, které zasílal rádiovou cestou do Izraela. V roku 1963 prošlo jeho řízení pod Mosad, když 131. jednotka splynula s Mosadom. Odhalený a zatknutý bol 18. ledna 1965, kdy jej přistihli při odesílaní informací. Přesto, že se Izrael snažil o jeho vydání, 18. mája 1965 ho veřejně oběsili na damašském náměstí.
     Wolfgang Lotz se narodil v Německu. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci odešel s matkou do Palestiny a změnil si jméno na Ze'ev Gur Arje. V roku 1937 vstoupil do Hagany a v letech 1948-49 byl poručíkem nově vzniklé izraelskej armády. I jeho, podobně jako Kohena, naverbovala 131. jednotka Amanu. V roku 1960 ho vyslali do Egypta jako chovatela koní. Zúčastňoval se večírků významných egyptských osobností a měl přátele mezi vysokými vojenskými důstojníky. Pravidelně cestoval do Evropy, kde odevzdával informace svému řídícímu referentovi. V roku 1963 prošel pod řízení Mosadu. Měl i vysílačku, jejíž signál se mu stal osudným. Odhalili ho 25. únor 1965. Na rozdíl od Kohena, Izraelu se ho podařilo vyměnit za egyptské vojenské zajatce.
     Mosad má na svém kontě mnoho operací, některé byli úspěšné jiné ne. Mezi úspěšné je možno začadit oslavovaný únos Adolfa Eichmana z Argentiny v roku 1960. Tip na bydliště Eichmana dostal Mosad od Fritza Bauera, židovského generálního prokurátora v Hesensku roku 1957. Díky této informaci našli agenti Mosadu Eichmana začátkem roku 1960. Pro akciu bylo vybráno víc jak 20 mužů a jedna žena. Po delším sledovaní se ho 11. května 1960 zmocnili Rafi Ejtan, Avraham Šalom a Peter (Cvi) Malkin. Do Izraela ho propašovali oblečeného v uniformě izraelského pilota letadlem, které do Argentíny dovezlo izraelskou delegaci na oslavy 150. výročí nezávislosti Argentiny. Eichman byl po soudním procesu, při kterém neprojevoval žádnou lítost, oběšený 31. května 1962.
     Mezi neúspěšné operace lze zařadit tzv. Lillehammerskou aféru. 21. července 1973 zabili důstojníci Mosadu marockého číšníka Ahmeda Bušíkiho v domnění, že se jedná o Alího Hasena Selámího, jednoho z vůdců Černého září. Protože organizace této akcie byla katastrofální, některé Izraelce pochytala norská policie a skandál byl na světě. Izrael odmítl přijmout zodpovědnost za tuto vraždu. V roku 1996 však Izraelská vláda schválila vyplacení kompenzace Bušíkiho rodině.
     Tento omyl však bol jen vyvrcholením předcházejícího lovu na představitelel Černého září, kteří měli na svědomí smrt 11 izraelských sportovců na Olympijských hrách v Mnichově roku 1972. Po tomto masakru vytvořila izraelská vláda Výbor X na čele s Goldou Meirovou a Moše Dajanom. Výbor přijal rozhodnutí zabít všechny teroristy z Černého září, kteří byli přímo anebo nepřímo spojeni s Mníchovským masakrem. Během deseti měsíců bylo zabito dvanáct Palestinců, hlavně v Římě, Paříži a Bejrútu. Většinu poprav vykonala pětičlenná "likvidační" skupina, která však s Lillehammerskou aférou neměla nic společné. Konce celé akce se dožili jen dva členové.
     Osmdesátá léta představují v historii izraelských tajných služeb zlé časy. Je to období mnoha pokažených akcí, například už jen špatně provedená invaze do Libanonu roku 1982, anebo aféra Irán-Contras. 22. březen 1990 byl v Bruselu zavražděn kanadský vědec Gerard Bull, který pracoval pro Irák na vývoji "Super děla". Jedno z obvinění padlo i na Mosad. Izrael se k tomu nevyjádřil. Někteří však namísto Izraelu dávají zodpovědnost za tuto vraždu samotnému Íraku.
     15. listopadu 1995 zabil izraelský občan Jigal Amir premiéra Jicchaka Rabina. Izraelské tajné služby museli čelit obviněním z neschopnosti ochránit premiéra. Výsledkem toho byla rezignace tehdejšího ředitele Mosadu, do té doby známého jako "S". 24. března 1996 jmenoval premiér Šimon Peres generálmajora Danny Jatoma do funkcie ředitele Mosadu. Byl to první ředitel, jehož jméno bylo oficiálně zveřejněné.
     V roce 1996 oznámili Egyptské tajné služby odhalení šesti izraelských špionážních sítí, což je velký nárůst oproti 20 odhalením za posledních 15 roků.

     Ředitelé Mosadu:
  1. Reuven Šiloa (1951-1952)
  2. Iser Harel (1952-1963)
  3. Meir Amit (1963-1968)
  4. Cvi Zamir (1968-1974)
  5. Jicchak Chofi (1974-1982)
  6. Nachum Admoni (1982-1989)
  7. Shabtai Shavit (1989-1996)
  8. Danny Jatom (1996-1998)
  9. Efraim Halevy (1998-2003)
  10. Meir Dagan (2003-)
      Oficiální stránky služby: http://www.mohr.gov.il/


Šin bet
Šin bet neboli celým jménem Šerut ha-bitachom ha-klali je izraelskou vnitrostátní bezpečnostní službou. Šin-bet kontroluje aktivity a osoby aktivní v pravicových a levicových politických i nepolitických seskupeních. Své agenty má infiltrovány skoro ve všech politických stranách krajní levice. Díky tomu se jí povedlo odhalit špióny vykonávající průmyslovou špionáž pro sousední arabské státy a bývalý Sovětský svaz. Každý cizinec se, bez ohledu na náboženství nebo národnost, může dostat pod dohled Šin-betu prostřednictvím rozsáhlé sítě informátorů, kteří přicházejí s cizinci do styku. Sítě agentů a informátorů Šin-betu na okupovaných územích dokonce narušily činnost PLO do takové míry, že byla nucena opustit svoje základny v Jordánsku.

      Víra izraelské společnosti ve schopnosti Šin-betu utrpěla v 80-tých letech dvě vážné trhliny. V dubnu 1984 unesli 4 teroristé izraelský autobus na lince Tel Aviv - Aškelon. Autobus se podařilo zastavit v pásmu Gazy, kde ho i příslušníci sajeretu osvobodili. Při akcii zabili dva teroristy a dva postřelili. Právě tyto dva postřelené později ubili příslušníci Šin-betu, a proto oficiální místa tvrdili, že při akcii byli zabití všichni teroristé. Fotograf na místě činu však fotografií dokázal, že dva teroristy odvlekli Šin-betu. Když se skandál dostal na veřejnost, ukázalo se, že příslušníci Šin-betu zabili teroristy na příkaz tehdejšího ředitele Šin-betu Avrahama Šaloma. Šalom navíc zfalšoval dokumenty o tomto případu a svědkům přikázal klamat soud tak, aby zakryli účast Šin-betu na tomto případu. Šaloma nakonec z funkce propustili bez oficiálního potrestaní. V roku 1987 propustili z vězení Izzata Nafsu, příslušníka izraelskej armády, kterého Šin-bet neprávem obvinil ze styků s OOP, když vyšetřovatelé Šin-betu klamali soud o jeho vine. V roku 1987 jej soud zbavil veškerých obvinění.
      Izraelská zpravodajská komunita získala na vážnosti v roce 1956, když poskytla CIA památný Chruščovův projev z XX. Sjezdu KSSS. Všeobecně se tvrdilo, že projev získal Mossad. Nebylo to však pravda. V skutečnosti získal Chruščovův projev Šin-bet, v jehož čele thdy stál Amos Manor. Šin-bet tehdy měl ve Východní Evropě velmi efektivní síť agentů, a právě jeden z nich získal ve Varšavě Chruščovův projev, který jen jako kuriozitu poslal do Tel Avivu, netušíce jako mnoho tím Izraeli pomůže. Zdroj dodnes není známí, a Amos Manor jako jediný kdo pozná pravdu, nemíní odhalit jeho totožnost.

      Izraelská kontrarozvědka má s největší pravděpodobností tri operační a pět podpůrných oddělení. K operačním oddělením patří:
   Ochranné a bezpečnostní oddělení
    - zodpovídá za ochranu izraelských velvyslanectví a jiných zastupitelských úřadů v zahraničí, zabezpečuje ochranu ústavných činitelů, obranného průmyslu, vědeckých zařízení a státních aerolinií El Al.
   Oddělení arabských záležitostí
    - má na starosti protiteroristické organizace a sledování arabských teroristů. V minulosti spolupracovaly skupiny Šin-betu známe jako HENZA spolu s odděleními Amanu na úseku sledování podvratné činnosti arabské menšiny uvnitř Izraele.
   Oddělení nearabských záležitostí
    - v minulosti rozdělené na komunistickou a nekomunistickou sekci. Má na starosti kontrašpionáž, sledování zahraničních diplomatů a diplomatických misií. Prověřuje imigranty z bývalého Sovětského svazu a Východní Evropy.
      K podpůrným oddělením patří správní, koordinační, právní, technické oddělení a oddělení pro výslechy.

     Ředitelé Šin-betu:
  1. Iser Harel (1948-1952),
  2. Izzy Dorot (1952-1953),
  3. Amos Manor (1953-1963),
  4. Josef Harmelin (1964-1974),
  5. Avraham Avituv (1974-1981),
  6. Avraham Šalom (1981-1986),
  7. Josef Harmelin (1986-1988),
  8. Karmi Gillon (1988-1996),
  9. Ami Ayalon (1996).


Aman (Agaf ha-Modi'in)
Aman, vojenská rozvědka, podléhá přímo náčelníkovi Generálního štábu a ministru obrany. Mimo jiné vyniká hlavně v oblastech: COMINT (komunikační rozvědka) a SIGINT (signální rozvědka), tedy v zachytávaní a zaznamenávaní zvukového zdroje (od rádiového přenosu až po telefonické hovory). Díky tomu se Aman dost podobá americké NSE. Aman se skládá ze šesti oddělení, z nichž nejvíce vyniká oddělení sběru dat a oddělení produkce.
  • Oddělení sběru dat má na starosti HUMINT, teda sběr informací od agentů a informátorů v zahraničí a SIGINT (především odposlech telefonních hovorů v arabských zemích).
  • Oddělení produkce je největším oddělením Amanu. Pracuje v něm 3000 lidí z celkového počtu 7000 zaměstnanců. Úkolem oddělení je shromažďování a analýza nasbíraných informací. Oddělení produkce se dělí podle zeměpisných a funkčních potřeb:
    • západní úsek má na starosti Egypt, Súdán a Libyi,
    • východní úsek zabírá Irák, Sýrii a Libanon,
    • zvláštní úsek obsahuje Jordánsko a Arabský poloostrov.
    • palestinský úsek sleduje partyzánské skupiny,
    • analýza meziarabských vztahů,
    • úsek ekonomiky Středního východu.
    Oddělení vytváří rozhodovací analýzy, které slouží jako podklady pro politické rozhodování.
      K úkolům Amanu patří i vysílání vojenských přidělenců na izraelská velvyslanectví, cenzura tisku a zabraňování úniku informací z armádních jednotek. Aman má k dispozici malé vědecko-výzkumné oddělení, které navrhuje software a hardware k e zkvalitnění sběru informací. Pro předsedu vlády a ministry každoročně připravuje tzv. Rozbor státní rozvědky, který obsahuje rozbor a prognózu širokého spektra vojenských, hospodářských a politických faktorů, které působí k válce či míru. Úzce spolupracuje s letectvem a námořnictvem, které mají vlastní speciální výzvědné jednotky.
      Hlavní odposlouchávací a pozorovací stanoviště má Aman na Golanských výšinách. Hlavní základna Har Avital, která monitoruje Sýrii a vrch Hermon, z kterého monitorují Libanon a Sýrii.
      Aman při plnění svých úkolů spolupracuje i ze zvláštními jednotkami izraelské armády, které jsou známé jako sejeret. Každá složka izraelské armády, výsadkáři, námořnictvo, atd. má svůj sejeret. Nad nimi je ještě jeden sejeret, známý jako Sejeret matkal. Podléhá přímým rozkazem náčelníka Generálního štábu a velitele Amanu. Sejeret matkal byl založený v roce 1960 vysokým důstojníkem Amanu, Avrahamom Arnanom.
      Jednotky sejeret ve spolupráci s Amanem a Mossadem provedli několik úspěšných operací. K těmto operacím patří zabití dvou členů organizace Černého září v Bejrútu 10.dubna 1973, a nebo odstranění Abú Džiháda v jeho vile v Tunise v roce 1988. Při obou akcích byli přítomni Ehud Barak a Amnon Šahak. Při první akci jako vojáci, při druhé řídili operaci z vojenského letadla Boeing 707. Barak byl tehdy náčelníkem Generálního štábu a Šahak velitelem Amanu. Současným velitelem Amanu je Moše Ja'alon.

     Velitelé Amanu:
  1. Iser Be'eri (1948-1949),
  2. Chajim Herzog (1949-1950),
  3. Binjamin Gibli (1950-1955),
  4. Jehošafat Harkabi (1955-1959),
  5. Chajim Herzog (1959-1962),
  6. Meir Amit (1962-1963),
  7. Aharon Jariv (1964-1972),
  8. Eli Zeira (1972-1974),
  9. Šlomo Gazit (1974-1978),
  10. Jehošua Seguy (1979-1983),
  11. Ehud Barak (1983-1985),
  12. Amnon Šahak (1986-1991).


Lakam
Izraelský Lakam je zkratkou celého názvu Liška le-kišrej mada (agentura pro nukleární záležitosti). Pro pochopení a smysl této služby se podívejme trochu do historie.
Dne 3. října 1957 podepsal tehdejší francouzský předseda vlády Bourges-Maunoury a ministr zahraničí Pineau dva tajné dokumenty se Šimonem Peresem a Ašer Ben Natanem. Prvním dokumentem byla politická dohoda o vědecké spolupráci obou zemí a druhým dokumentem byla technická smlouva, podle které měla Francie poskytnout Izraeli 24-megawattový jaderný reaktor spolu s detailní příslušnou dokumentací.

      Izrael tak dostal jako první země na Středním východě jaderný reaktor, díky čemuž získal mohutný náskok před ostatními arabskými zeměmi.
      Jaderný program se stal největším tajemstívm Izraele. Peres chápal, že z této technologie vyplývá moc, a tak se postaral o to, aby se projekt nedostal do cizích rukou. Dokonce o pomoc při utajení nepožádal žádnou již fungující agenturu, ale vytvořil zcela novou tajnou službu pro nukleární záležitosti. Do jejího čela byl postaven Binjamina Blumberga. Jeho úkolem bylo chránit tajemství izraelského jaderného programu a získávat v této oblasti i další ědecké a technické informace. Ze začátku se Lakam jmenoval Úřad pro zvláštní úkoly a sídlil na ministerstvu obrany. Brzy jej však Blumberg přejmenoval na Styčnou vědeckou kancelář, která se přestěhovala do centra Tel Avivu.
      O existenci Lakamu vědělo jen pár zasvětcených lidí v Izraeli, dokonce o existenci Lakamu nevěděli ani zahraniční tajné služby. Takový stav trval až do roku 1986, kdy v USA odhalili izraelského agenta Jonathana Jay Pollarda, kterého naverboval právě Lakam. Pollarda pro Lakam naverboval roku 1984 plukovník izraelského letectva Aviem Sela se souhlasem tehdejšího ředitele Lakamu Rafi Ejtana. Odhalení Pollarda bylo pro Izrael velkou nepříjemností a tak pro nápravu situace byl Lakam oficálně téhož roku zrušen.
      Podle některých zdrojů úlohu vykonává jednotka spadající pod Ministerstvo zahraničních věcí.

     Ředitelé Lakamu:
  1. Binjamin Blumberg (1957-1981)
  2. Rafi Ejtan (1981-1986)

Martin Jasovský - www.intelligence.sk 

___________ na Hlavní stránku _______print_______  CO TY NA TO?   vyjádřete se v sekci FORUM ! _____