Čtvrt miliardy za Rona Arada
Deset miliónů dolarů (asi 240 mil. Kč) získá osoba, jejíž informace povedou k objasnění osudu izraelského pilota Rona Arada. Ten zmizel před 18 lety. Odměnu v úterý vypsala nadace "Zrozen ke svobodě" sídlící v Tel Avivu.

Podmínkou k jejich vyplacení je poskytnutí "hodnověrných, čerstvých a ověřitelných" skutečností vedoucí k objasnění Aradova osudu. Za odměnu budou peníze na konto informátora převedeny "diskrétně a podle přání".
Snad se vám zdá neuvěřitelné, že by po 18 letech mohl být ještě naživu, ale podle informací Mossadu tomu tak skutečně je!
Tři bývalí íránští diplomaté, nyní žijící v Evropě, v roce 2003 vypověděli, že Ron stále žije v jednom vězení nedaleko Teheránu! Zrůdná íránská teokratická diktatura celou dobu nepožádala o výkupné. Ron Arad je držen v žaláři jen pro to aby muslimská náboženská prasata v íránské vládě zaplašila vlastní pocit méněcennosti. Na stát Izrael si netroufnou - byly by smeteni i se svým prašivým bůžkem! Na nebohého Rona ,který je jim dán na pospas si dovolit mohou...

Ron Arad se narodil pátého května 1958 v Izraeli, jako třetí nejstarší syn Batji (matka) a Dova Aradových. Světoznámým se stal 16. října 1986, když byl jižně od Saidy (neboli Sidonu), Libanon, sestřelen se stíhačkou F-4 Phantom. Nepřátelská palba zasáhla břicho stroje, v 15:45. Poručík (nyní již povýšen na kapitána) Ron Arad jako navigátor a jeho pilot (jméno je dosud tajné) se v pořádku katapultovali z hořícího stroje a padákem v pohodě dopadli na libanonskou zem. Speciální záchranná jednotka Izraelské Obranné Armády se bez většího prodlení dostavila v hojném počtu. Ale nalezla pouze pilota.
O skutečnosti, že měli velmi málo času svědčí i to, že ubohý pilot ani nestihl nastoupit do evakuační helikoptéry typu Cobra a celou dlouhou cestu visel na lyžině. Však byl také pořádně šokovaný a ztuhlý, po takové nebezpečné cestě. Ale přežil. Kdo byste chtěli mít představu, jak to vypadalo, navštivte Muzeum Letectva v Chacerimu, nedaleko Bereševy, Izrael. Průvodce po muzeu je zdarma.
Ron už takové štěstí neměl. Padl do zajetí ani ne hodinu po seskoku, nejprve jej chytilo šíítské hnutí Amal v čele s Nabihem Beerim. Vláda pod premiérskou taktovkou Jicchaka Šamira (strana Cherut) věrna svým slibům nevyjednávat s teroristy, zahájila tajná jednání. Bohužel, neúspěšná, o což se zejména zasloužil bezpečnostní šéf hnutí Amal, podle zdrojů též vrchní plánovač operací, šejk Mustafa Dirani. Dirani Rona Arada prodal za 300 000 amerických dolarů proiránským teroristickým silám v Libanonu v roce 1988.
V té době byl Ron jediný MIA, ztracen v akci, který byl ženatý. Jeho žena se jmenuje Tami, jeho dcera je Juval. Iránci (tedy, pokud opravdu oni měli Rona) ovšem odmítali o Ronovi cokoli sdělit. Únosci nejednali s Ronem podle ženevských konvencí o zajatcích, nedovolili zástupcům Mezinárodního Červeného kříže, aby jej navštívili. Šejk Abdel Karim Obeid byl za Ronův osud odpovědný později, jako významná osobnost proiránského šíítského hnutí Hizbaláh (Alláhova strana) nemohl věrohodně tvrdit, že o zajatém navigátorovi nic neví.
Zatímco Ron byl sám, opuštěný, hladový, v nejistotě, špíně a beznaději, v Izraeli bouřily davy. Celonárodní kampaň zahájená Ronovým únosem zahrnovala vymýšlení písniček, nošení triček, demonstrace, manifestace, povzbuzující dopisy rodině, dopisy mezinárodním organizacím a spoustu dalších akcí. Ústřední písní kampaně se stala píseň Boaze Šarabiho :Kšetavo, When You Are Here. Na Ronově stránce je ještě jeden název : When You´re Home. (Tak vidíte, jak se jeden zdroj různí - a ještě jeden název téhož: Až přijdeš - překlad hebrejského názvu).
Ještě v roce 1987 dostala rodina Aradových několik dopisů od Rona, teroristé jim také poslali fotku. Ron na ní vypadá jako o dvacet let starší, není divu, v takových podmínkách.
“Prosím, udělejte, všechno, co můžete, abyste mne odsud dostali, protože Libanon není místo k bytí. A já bych vás chtěl zase vidět – nikdo by neměl zůstávat v zajetí, jsou-li jiné alternativy,… Jom Kipur (Den smíření, nejsvětější den v judaismu, jeden ze svátků řečených regalim, poznámka Ranaana) se blíží a já se budu modlit s vámi,… Nechť máme naději, že On (Ron myslí Boha, poznámka Ranaana) pomůže našim vůdcům udělat správná rozhodnutí. Aly vy také můžete pomoci,” napsal Ron své ženě Tami na Roš Hašana (židovský Nový Rok) v roce 1987.
V roce 1988 se vláda premiéra Jicchaka Šamira rozhodla, že s Ronovou situací cosi udělá. Cosi, co je lepší než neudělat nic. Vinou nepřesných zpravodajských informací však komando utočící v Tiblinu, Libanon, 16. prosince 1988 uneslo zcela jiného muže než byl šejk Dirani. Nevinný byl zas propuštěn na svobodu, když vše vyšlo najevo.
Do operací se s vervou sobě vlastní vrhl náčelník generálního štábu generál- poručík Dan Šomron, společně se svým zástupcem generálmajorem Ehudem Barakem. Jejich plán byl zajištěn veškerými možnými zpravodajskými zdroji, podíleli se na něm skutečně všechny zpravodajské služby a oddělení. Den D nastal 29.července 1989, jediné, co mohlo selhat byla real time intelligence (špionáž, zpravodajství v reálném čase. V Izraeli běžná věc. Hodlá-li Izraelská Obranná Armáda někoho cíleně zlikvidovat během inicializované operační aktivity, musí jej napřed najít a pak až trefit).
V ulicích Jibchitu se plížila Speciální Jednotka v nejmodernější noční výbavě, byly dvě hodiny (typický čas). Kdyby něco selhalo, muž s RPG byl připraven pálit a krýt ústup. Velitel v čele neomylně určil cíl. Byl to ten dům s plagátem ajatoláha Alího Chomejního. Komandos se shlukli u dveří.
Iftach el bab! (otevřete dveře!) Zařval perfektní arabštinou jeden z vojáků. Když nikdo neotvíral, pyrotechnici umístili výbušniny na zárubeň a k zámku a odpálili dveře. S pistolemi v rukách vtrhli do domu. Nalezli šejka Abdela Karima Obeida, jeho strýce Ahmeda Obeida a rodinného přítele Madžida Fahase jak pijí kávu. Když šejk po krátkém šoku a velmi krátkém boji poznal, co se opravdu děje, ječel arabsky :”Zabijte mě! Já s vámi nechci jít!”
Při akci položil život jeden z bojovníků zasahující Speciální Jednotky. Šejk Mustafa Dirani padl do izraelských rukou podobným způsobem ve vesnici Kasaranba v údolí Beka, Libanon, okolo druhé hodiny ráno v sobotu 21.května 1994. Ovšem ani při skutečně pečlivém a důkladném výslechu šejka po šejkovi se nezjistilo nic, co by přivedlo Rona Arada domů.
Dirani a Obeid jsou od té doby v izraelské vazbě, za protestů mnoha humanitárních organizací a jejich izraelského advokáta Cvi Riše. Zdá se, že doktoru Rišovi vůbec nevadí, že zatímco jeho svěřenci mají třikrát denně co jíst, oblečení a postel, Ron je třeba už umučen k smrti a pochován kdoví kde. Inu, ať žijí lidská práva pro zločince.
V roce 1994 byla dokončena stavba rodinného domu Aradových v Givat Elah, který Ron začal stavět před svým únosem. Manželka Tami s dcerou Juval se do něj hodlá nastěhovat až se Ron vrátí.
A ještě jeden specifický aspekt, jež je uzákoněn pouze v Izraeli. Tami Aradová je aguna. To slovo znamená, že není vdova, není svododná, není vdaná. Podle halachy (zákon judaismu moderně kodifikovaný rabim Josefem Karou okolo roku 1575!!!) se aguna (doslova svázaná, ve smyslu svázaná se svým manželem) opuštěná, nesmí znova vdát. Doslova se praví, že židovská žena, jejíž manžel je nezvěstný a jehož osud není znám se nesmí znovu vdát. Tedy upřímně, ne, že by se Tami chtěla vdát. Ale její právní status je velmi problematický.
Jediné, co se spolehlivě ví, že Ron Arad žil ještě v rove 1989. Pak měl údajně problémy s okem, zřejmě následek krutého zacházení. Prý byl vězněn v Iráku. Ale informace nelze ověřit, nejsou ze spolehlivého zdroje.
6.června 2002 oznámilo oddělení mluvčího Izraelské Obranné Armády, že byl náčelníkem generálního štábu generálmajorem Šaulem Mofazem jmenován důstojník, který se bude znova zabývat věcí Rona Arada. Stal se jím bývalý čestný soudce Eliahu Vinogradov. Úkolem jeho oddělení bude znova a co nejpřesněji vypátrat skutečný osud Rona Arada.
Batja Arad ová zemřela po těžké nemoci v neděli 23.června 2002 ve věku 68 let. Během posledních patnácti let vedla kampaň na propuštění svého syna Rona ze zajetí. Paní Aradová měla v posledním čase, podle rodinného právníka JUDr. Eliada Šragy, pocit, že Stát Izrael Rona zradil :”Já prosím izraelský národ, aby pamatoval na Rona a na roky, které strávil v zajetí. On se určitě cítí jakoby ho zradili,” apelovala na Izraelce Batja.
Aradovi kritizovali postup vlád Izraele ve věci zajatého Rona, vládní činitelé nedělali dost na jeho záchranu. Což lze i nelze chápat. Je těžké být objektivní s osmnáctiletou krvácející ránou v srdci.

Ron Arad, nejznámější izraelský válečný zajatec má svoji internetovou stránku v angličtině, hebrejštině, francouzštině, arabštině, ruštině, španělštině, perštině a němčině : www.ron-arad.org.il
Webová stránka nadace: www.10million.org
Další izraelští váleční zajatci: www.mia.org.il

Ranaanin několik let starý text obohatila o nová fakta - Mišuge, 7.12.2004

___________ na Hlavní stránku _______print_______  CO TY NA TO?   vyjádřete se v sekci FORUM ! _____