“Palestinská“ národnost?
Komentátor na stránkách "Dhimmi Watch" nedávno v reakci na mé tvrzení, že nexistují žádní palestinci, prohlásil: “Národ je myšlenka, sdílená identita, a palestinci jí mají. Jen tak nezmizí. I když cestují po světě, považují se za uprchlíky a udržují si své národní povědomí”.
To ale nijak nevyvrací, že “palestinská národnost” je politicky motivovaná konstrukce. A že politicky motivovaná konstrukce “palestinského lidu” z místních Arabů (těch v Gaze a na území, které Jordánci v roce 1948 přejmenovali na “Západní břeh”) může být nearaby a nemuslimy zbořena. Jednoduše mluvme o této konstrukci jako o tom, čím skutečně je. Odmítněme psát tu frázi bez uvozovek: “palestinský lid”.
Donekonečna citujme všechny Araby, kteří otevřeně řekli, proč tato fráze a tato myšlenka vznikla. Měla být podsunuta západu. Stejně jako v roce 1938 Henleinova kampaň za získání “legitimních práv” pro “sudetské němce”.
Jakmile se rozšíří pochopení, že válka proti Izraeli je klasickým džihádem, a není, a nikdy nebyla, “střetem dvou malých národů” atd., povede to k větší jasnosti nejen mezi zmatenou izraelskou veřejností (a jejími převážně nezajímavými vůdci), ale také v celém nevěřícím světě. Svět potřebuje pochopit, že džihád proti Izraeli je pouze částí obecnějšího celosvětového džihádu. Tento džihád se projevuje lokálně a používá různé prostředky v závislosti na tom, co je možné a efektivní, a bere v úvahu místní podmínky a povahu místních nevěřících.
Zde je příklad toho, co by mělo být lépe známo:
Před šestidenní válkou ani jeden arabský mluvčí před OSN ani jinde, a ani jeden arabský dokument, nepojmenoval místní Araby “palestinským lidem”. Objevili se jakoby kouzlem - vyvoláni Arafatovými poradci pro vztahy s veřejností - až poté, co všem po válce došlo, že arabský sen o pobití Izraelců byl zničen, a že je třeba jít cestou dlouhodobého úsilí.
Cílem tohoto úsilí bylo přesvědčit bývalé stoupence Izraele v západním světě, že Izrael získal území, na které neměl žádné právní, morální ani historické nároky. Protože území bylo na západě známé jako “Palestina”, místní Arabové se stali “palestinským lidem”. Jak starší a lépe vzdělané generace vymřely, mladší, naivnější a neinformovanější lidé začali myslet zhruba tímto zjednodušeným způsobem: “dobře, je tu místo, které se jmenuje Palestina, a jsou tu lidé, kteří jsou palestinci, takže samozřejmě oni musí být těmi, komu ta země patří”.
Bylo to na tomto základě, na kterém byl “palestinský lid” vytvořen - na základě, který vyžadoval nepřítomnost smyslu pro historii, skutečné a detailní znalosti historie této oblasti a celého Středního východu, a nejen 20. století ale 1300 let před tím. Lidé, kteří sloužili v Mandátní komisi Ligy národů, z nichž nikdo nebyl sionista, měli mnohem lepší pochopení toho, proč cíle Mandátu - ustanovení národního domova židů - nejsou nejen ospravedlnitelné, ale i obdivuhodné. To je důvod, proč ti, kteří měli větší smysl pro historii, a kteří byli neposkvrněni široce rozšířenou mentální chorobou, jako Churchill a Smuts, sympatizovali se sionisty.
A zatímco heslo “zažeňme je do moře” bylo směrem na západ utlumeno, a do západních myslí byl vtloukán “palestinský lid”, v černé Africe, kde Izrael před rokem 1967 provozoval velmi efektivní program zahraniční pomoci, šly věci mnohem rychleji. Vše, co bylo třeba, bylo podplacení několika klíčových vládních úředníků a diplomatů; a přes noc většina afrických států přerušila s Izraelem vztahy. Ty zemědělské projekty, ty zavlažovací projekty, které byly tak užitečné, musely být ukončeny. Arabové samozřejmě nikdy žádnou skutečnou pomoc neposkytli. Byly to vždy jen úplatky některým úředníkům, a pochopitelně peníze, které měly rozšířit moc islámu v subsaharské Africe. Jedním z důsledků byla revolta nigérijských křesťanů proti nové muslimské bojovnosti - džihádu, jak to nazval plukovník Ojukwu - proti těmto křesťanům.
Západní vůdci, stejně jako ti izraelští, by měli přestat používat frázi “palestinský lid”. Namísto toho by měli začít používat pečlivě sestavené fráze jako: “autonomie pro lokální Araby bude samozřejmě záviset na rozsahu, v jakém je taková autonomie slučitelná s bezpečností Izraele, neboť je zde již 22 arabských států. Také si nemůžeme nebýt vědomi doktríny džihádu jako trvalé povinnosti, takže by nemělo být očekáváno, že opozice vůči Izraeli zmizí, bez ohledu na jeho hranice. Máme všechny důvody se domnívat, že teritoriální ústupky, díky kterým vidí arabští muslimové Izrael jako zranitelný, pouze zvýší pravděpodobnost otevřené války, a spíše zvýší než sníží touhu po boji za dosažení cílů džihádu”.
Kdo píše nebo říká něco takového? Je to zcela pravdivé a nutné, ale nikdo to nedělá. Ale možná začnou, až si uvědomí, že oni, celý západ, celý nevěřící svět, jsou s Izraelem na stejné lodi, a není čas na to, aby se z této lodi stala loď hlupáků.

Hugh Fitzgerald   
(Převzato z Dhimmi Watch)    

___________ Site Index ________print________  CO TY NA TO?   vyjádřete se v sekci FORUM ! _____