Netanjahu o odsunu

Smlouvou z Versailles západní velmoci slíbily Československu pomoc v případě napadení. Francie měla v roce 1938 asi 100 divizí, tj.o 50% více než Německo a písemně se zavázala bránit československý stát. Británie a Rusko se zavázaly, že se v takovém případě k Francii připojí.
V Sudetech mělo, podle Hitlera, německé obyvatelstvo početní převahu a 3 miliony Němců si proto – co jiného? – zasloužili samostatný stát, neboli právo na sebeurčení a chtěli se odtrhnout od 7 milionů obyvatel Československa. Navzdory tomu, že v československé demokracii měli sudetští Němci podíl na ekonomické prosperitě a měli všechna práva.
Reportér William Shirer to tehdy popsal takto: „Situace německé menšiny v Československu je pouhou záminkou ke zničení československého státu a k uloupení jeho území. Vůdcové Francie a Velké Británie to nepochopili. Chamberlain i Daladier věřili s ostatním světem, že Hitlerovi jde jen o jeho soukmenovce.“
Západní tisk naříkal nad krátkozrakostí československé vlády, nad její neúctou k míru v Evropě, stejně jako nad nespravedlností, když odmítala právo sudetských Němců na připojení k Říši, přestože Sudety nebyly nikdy součástí Německa. Britský velvyslanec dokonce žádal československou vládu o změnu zahraničních vztahů, aby ujistila své sousedy, že je v žádném případě nenapadne. V případě „nevyprovokované agrese zajistí Británie a Francie zajistí nedotknutelnost hranic.“
Jestliže Čechoslováci nezachrání mír v Evropě, vzkázali západní vůdcové, budou muset bojovat proti Hitlerovi sami. „Teď to záleží na Československu“, prohlásil tehdy Chamberlain.
V Mnichově dohodli Britové a Francouzi s Hitlerem po 11 hodinách kompromis. Prezident Beneš to označil slovy: „Zradili nás.“ Když Němci vpochodovali 15.března do Prahy, neudělaly západní velmoci vůbec nic. Jejich garance byly bezcenným cárem papíru.
Naneštěstí je paralela k současnému pokusu vyrvat Judeu se Samařím Izraeli příliš jasná. Podobně jako Československo je také Izrael demokratickým státem s obranyschopnou armádou. Jako Sudety je i Západní břeh hustě osídlenou hornatou krajinou, vedoucí ke hlavnímu městu. Arabové, stejně jako Němci, chápou, že pokud bude Izrael toto území kontrolovat, nelze ho přepadnout. Dobře vědí, že vojensky na to nemají a tak se pokouší pomocí propagandy a politickým tlakem donutit Izrael k odevzdání tohoto strategického území. Arabové proto vykřikují, stejně jako Sudeťáci, o právu na sebeurčení a vyhrožují, že nebude-li jim vyhověno, dojde k válce.
Jako nacisté v Mnichově, obracejí se Arabové na aktivisty v Americe a Evropě v naději, že se najde nějaký americký Chamberlain a donutí Izrael k odevzdání území. Že se Arabové inspirují nacisty není překvapením, horší je, že mezinárodní elita je k jejich propagandě nakloněna. Naléhá na Izrael, stejně jako tehdy na Československo, aby přijal arabské požadavky.
London Times, v roce 1938 světově vedoucí deník, tehdy napsal: „Pro Československo by bylo užitečnější stát se homogenním státem, bez okrajové komunity, hlásící se ke státu, který otevřeně usiluje vytvořit stát na rasovém základě. Homogennost českého státu by mohla převážit nad ztrátou Sudet.“
Je zarážející, s jakou ochotou spolkly západní země propagandu palestinských Arabů o „boji utiskovaného národa“, o Izraeli jako „agresorovi“, o odevzdání území jako podmínce pro mír. Situace připomíná proroctví Zachariáše, že se Jeruzalém stane opojným kalichem a „vzpěračským kamenem“ pro všechny okolní národy, a že se proti Jeruzalému srotí všechny národy země. (Zach.12,1-3)

Benjamin Netanjahu, A Place Among the Nations, Bantam Books, New York, 1993  
(překlad Karel Orlík)    


___________ Site Index ________print________  CO TY NA TO?   vyjádřete se v sekci FORUM ! _____