Mýtus „homocaustu“
Je mnoho těch, kteří parazitují na obětech nejstrašnější války v dějinách lidstva a zneužívají mrtvé ke svým utilitárním zájmům a partikulárním cílům. Jednou z nejotrlejších skupin je globální hnutí sodomitů, které se snaží revidovat nedávnou historii a vzbudit laciný soucit televizních voyeurů.

Doktorka Judith A. Reismanová, která se spolu se svým kolegou Edwardem W. Eichelem proslavila knihou Kinsey, Sex and Fraud (Kinsey, sex a podvod), v níž odhalila podvody homosexuálního pedofila Alfreda C. Kinseye během jeho výzkumů lidské sexuality [1], se ve své (pokud vím dosud nepublikované) studii věnuje také zneužívání obětí holocaustu homosexuály. Vychází z rozboru inzerátů v časopise The Advocate (Obhájce) a poukazuje na (přinejmenším) historickou ignoranci homosexuálních aktivistů.

Reismanová píše:
»The Advocate ze dne 4. května 1993 představil homosexuály jako oběti nacistické perzekuce, stejné, ne-li horší, než ta, která se týkala Židů za II. světové války. Během let začal počet podobných článků v The Advocate vzrůstat, docházelo také k stále častějšímu používání „růžového trojúhelníku“ jako symbolu nacistického věznění. Na straně 8 zmíněného čísla je fotografie šekové knížky s růžovým trojúhelníkem uprostřed. V komentáři se uvádí: „Růžová dává nový život pojmu šekový aktivismus. Organizace The Bethesda, Md., řídí tisk a distribuci osobních šeků ozdobených růžovým trojúhelníkem – tedy gay měny. Mluvčí skupiny, Michael Muller, říká: „Vypisujeme šeky každý den, abychom zaplatili účty, nakoupili potraviny atd. Jak můžeme lépe ukázat moc a finanční sílu našeho hnutí?“
Na straně 5 stejného čísla časopisu The Advocate uvádí Dr. Klaus Miller, homosexuální badatel Muzea paměti holocaustu ve Washingtonu D.C. (který také přednáší na Amsterodamské univerzitě), v rubrice „Úhel pohledu“ námitky proti zneužívání nacistického holocaustu hnutím homosexuálů a překrucování údajů o pronásledování homosexuálů za Hitlerovy vlády.
Vědecké předsudky mají tuhý kořínek. Teprve tři roky po publikování naší knihy Kinsey, Sex and Fraud byla konečně média ochotna pohřbít mýtus o „10% gayů“, jehož otcem byl v roce 1948 Alfred Kinsey. Nejnovější výzkum sexuality (Batelle) potvrzuje dřívější anglická a francouzská zjištění, že nanejvýš 1% mužů je „exkluzivně homosexuálních“.
Pochopitelně, někteří lidé tuto dobrou zprávu ještě neslyšeli. Populární novinový komiksový strip nedávno trval na tom, že 10% naší mládeže jsou gayové, zatímco skupina „Lesbických veteránek a gay veteránů“ (Lesbian and Gay Veterans) se neúspěšně snažila protestovat proti údajnému masovému pronásledování homosexuálů za Hitlera tím, že na 10% náhrobků na arlingtonském hřbitově umístili 25 000 růžových trojúhelníků.
Ovšem, i když jeden z takovýchto předsudků zabijete, další vyraší na jeho místo. Nedávno jsme se tedy mohli dočíst, že nové Muzeum holocaustu ve Washingtonu D.C. legitimizovalo tvrzení vůdců hnutí za „práva gayů“, že nacisté předurčili homosexuály, stejně jako Židy, k hromadnému pronásledování. Tento mýtus se rozrostl jako plevel, až se z něj stal jeden z největších podvodů naší doby.
Historik Steven Katz z Cornellu (The Holocaust and Genocide Studies) vidí původ pohádky o nacistickém pronásledování homosexuálů ve hře Bent (1979), v níž „dramatik nechá jednu z hlavních postav přežít díky tomu, že vyobchoduje růžovou nášivku určenou homosexuálům za žlutou Davidovu hvězdu…“
Jiní historici, jako Shirer (Vzestup a pád Třetí říše) nebo Mello (Dějiny SS, 1923-1945), zdokumentovali stěžejní roli homosexuálů při nástupu Hitlera a porážce starého konzervativního pruského vojenství. Německá armáda nesměla podle Versailleské smlouvy mít více než 100 000 mužů. Hitlerův „starý“ (homosexuální) kamarád Ernst Roehm přesto zformoval, vybral a vycvičil Úderné oddíly (tzv. „Hnědé košile“), paramilitární sílu, z níž vzešly jednotky SS.
Někteří popisují podivné praktiky při výcviku zvláštních jednotek SS – zejména zmiňují, že se rekruti museli navzájem během sprchování mydlit, údajně proto, aby tak utužili společnou vzájemnost. Na stejnou notu Shirer píše: „pasáci, vrazi, homosexuálové (…) lidé nepřirozených sexuálních sklonů“ se sdružovali kolem Hitlera. Homosexuálové řídili Pěchotní školu a Úderné oddíly. Oddíly získaly v nacistickém hnutí takovou moc, že Hitlerovi nejbližší rádci jej začali upozorňovat na nebezpečí protisíly, kterou reprezentoval Roehm a jeho homosexuální kádr.
Proto Hitler v červnu 1934, i když neochotně, vyslal oddíl, aby Roehma a jeho nejbližší spolupracovníky zatkli. V jejich honosné ubytovně našli hojnost homosexuálního příslušenství a „dva nahé chlapce“.
Polský odbojář Kazimierz Moczarski uvádí, že po čistce a Roehmově popravě (která byla, z důvodu Hitlerovy slabosti pro Roehma, oddalována) homosexuálové „zůstali členy strany (…) dostávalo se jim povýšení (…) a ochrany od vrchních nacistických mocipánů“, sloužili ve válce a ve věznicích. Existují důkazy, že v jednom mužském koncentračním táboře byli vězňové nuceni „bavit stráže ponižujícím stykem“. Elie Wiesel v Noci píše: „Důstojníci projevovali zájem o (...) chlapce staré deset, dvanáct let (...) mezi tamními homosexuály probíhal značný obchod s dětmi.“
Historická fakta nepotvrzují teorii o mučednictví homosexuálů. Právě naopak, v červnu 1935, dva roky po Hitlerově vítězství, bylo z německého trestního práva u popisu homosexuality smazáno slovo „nepřirozené“. Katz dokládá, že bez Himmlerova výslovného svolení nemohli být homosexuální herci a umělci uvězněni, a to i tehdy, když byli opakovaně zatčeni za homosexuální styk.
Himmler opět v roce 1940 zopakoval, že uvězněni by měli být pouze homosexuální „mnohonásobní provinilci“, zatímco záruka jejich abstinence by měla pramenit z jejich svobody. Ve světle takovýchto důkazů se množí další a další otázky. Žádný nacistický zákon nepostihoval nepraktikující homosexuály. Žádné „homogheto“ nebylo zpustošeno a vymazáno z povrchu země, jejich populace nebyla odvlečena do plynu – na rozdíl od šesti milionů Židů, kteří ztratili svá „občanská práva“, zaměstnání, vzdělání a životy.
Výmarská „kabaretová“ republika byla ve skutečnosti útočištěm všeho možného druhu dekadence. Drogy, „lázně“ pro homosexuály a homosexuální i „správná“ pornografie otupily vyčerpané Berlíňany, zatímco v homosexuálních, bisexuálních a transvestických nočních klubech byly běžně představovány pohlavní styky, sadistická vystoupení… a celá škála prostopášné zábavy. Homosexuál a sexuální „odborník“ vyhnanný z Německa, Magnus Hirschfeld, cituje Himmlera, že v roce 1933 sloužilo 2 milionům členům homosexuálních organizací 20 000 chlapců prostitutů. Z 2 milionů homosexuálů zemřelo v koncentračních táborech kolem 6 000. Ze záznamů vyplývá, že většina mrtvých byli političtí nepřátelé – homosexuální marxisté, roehmerovci a podobně. Pokud tedy Hitler zabil jen 6 000 homosexuálů, pak miliony jejich kamarádů mu sloužily. Skutečné Hitlerovy oběti? 85% evropských Židů, 23,5% Cikánů, 10% Poláků, 12% Ukrajinců, 13% Bělorusů a desítky tisíc dalších „spravedlivých pohanů“ a jejich rodin byly umučeny a zplynovány. Radikální homosexuálové vydobývají z kostí milionů zavražděných židovských mužů, žen a dětí svůj statut „obětí nacismu“. Dějiny – pravý průvodce k budoucnosti – ale nesmí být fabulovány tak, aby sloužily zájmům moderní „gay militantní“ třídy...
Poslední „homoelegantní“ počin na památku obětí holocaustu a jeho inzerce v The Advocate upozorňuje na novou elegantní řadu gay výrobků. Časopis žoviálně píše: „osobní (růžové) šeky ozdobené růžovým trojúhelníkem – tedy gay měna.“
Obávám se však, že mýtus o „gay holocaustu“ se v naší zemi rozšíří stejně jako předsudek o 10%. Pokud je holocaust zneužíván jako „dramatická metafora“ ve službách „gay měny“, pak z toho vyplývá, že se 1-2% společnosti snaží strategicky přeměnit Ameriku ke svému obrazu a nestydí se vykopávat „měnu“ holocaustu z hrobů obětí a použít ji k zostuzení a podrobení svých oponentů.«

Dr. Judith A. Reismanová s jistou smutnou ironií vystihla taktiku a jeden z nejemotivnějších reklamních triků homosexuálů. Některá její historická tvrzení nemusí být přesná, přesto nic neumenšují na základní informační hodnotě příspěvku, který chce poukázat na zvrhlé způsoby pojednávané nátlakové skupiny. V USA vydala organizace National Gay and Lesbian Task Force (Národní síla za gay a lesbickou věc) Akční návod: Boj s pravicí (Pochod na Washington) a na území některých států již operují oddíly tak zvaných „Bigot Busters“ (Potírači bigotů), které napadají křesťanské aktivisty i jiné stoupence přirozeného řádu, bojující za zdravou společnost. Zdá se, že Ernst Roehmer má i dnes řadu tajných ctitelů, kteří možná nevědomě navazují na jeho „růžový“ (respektive „hnědý“) odkaz. Každopádně radikální organizace homosexuálů lze považovat za hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů a podle toho by se s nimi mělo nakládat.
Již zmíněný Dr. Klaus Miller z Muzea holocaustu sebekriticky namířil do svých vlastních řad následující slova: „Na koho vzpomínáme? Na milion mrtvých gayů a lesbiček, jak tvrdí některé gay skupiny a badatelé? I když velká čísla vzbuzují velké emoce, zde pouze svědčí o znepokojivých postojích v naší komunitě.“

Martin R. Čejka  


[1] Mezi jinými dokázala, že vzorek, z něhož vzešel závěr ohledně 10% zastoupení homosexuálů ve společnosti, byl nereprezentativní (podstatná část zkoumaných byli vězňové a pacienti psychiatrických zařízení), a dále poukázala na otřesný fakt, že během pokusů docházelo k sexuálnímu zneužívání dětí ve věku od 5 měsíců do 14 let. Přesto dodnes američtí tzv. gayové mávají 10% praporem a dovolávají se odkazu jejich „Mojžíše“ - Kinseye.


___________ Site Index ________print________  CO TY NA TO?   vyjádřete se v sekci FORUM ! _____