Massada - pevnost hrdinů
V dějinách každého národa najdeme události obestřené legendami. Místa, kde se odehrály, bývají následujícími generacemi považována za posvátná a stávají se pro ně jakýmsi symbolem. Izraelská pevnost Massada patří mezi ně...

Její zřícenina ční na vysoké, strmé skále v nepřístupné Negejské poušti. Vystavěl ji král Herodes I. Veliký v prvním století před naším letopočtem a považovala se za nedobytnou. Nejen pro mohutné opevnění, které ji ze všech stran obklopovalo, či ohromné nádrže na vodu (té je v poušti stálý nedostatek) umožňující vydržet dlouhé obléhání, ale hlavně proto, že jedinou přístupovou cestou byla uzounká, "hadí stezka", stoupající křivolace na vrchol. Uvnitř obrovského areálu bylo postaráno i o pohodlí, nesloužil jen k vojenským účelům, ale zároveň jako místo, kde mohl panovník odpočívat v některém z mnoha paláců či si nechat masírovat své tělo otroky v lázních.
        Zapsání do historie
Do historie Izraele však Massada neodmyslitelně patří kvůli zcela jiné události. V roce 66 vypuklo v Judeji povstání zélótů, usilujících o vznik nezávislého státu. Rafinovaným úskokem se jim povedlo Massadu obsadit, následující tři roky ji pak bránili proti několikanásobné přesile římských legií. Těm nezbylo nic jiného než postavit mohutnou rampu a s její pomocí vystoupat až ke hradbám.

        Lepší smrt než zajetí
Pro pouhých 960 obránců nastala kritická situace, přesto se odmítli vzdát. Velitel Eleazar ben Jair přesvědčil totiž posádku, že je lepší čestně a hrdinně zahynout než padnout do otroctví. Protože jim však náboženství zakazovalo sebevraždu, muži nejdřív podřízli nožem ženy a děti, pak se zabíjeli navzájem. Když už jich zbylo jen deset, losovali mezi sebou, kdo popraví devět ostatních a pak poruší boží zákon vlastní smrtí. Ještě předtím ovšem zapálili všechno kolem, aby nepřátelům nezbyla ani jejich těla.

        Symbol seberealizace
Dvě ženy však obětovat své děti nedokázaly. Pečlivě se s nimi ukryly a poté, co je Římané zajali, podaly svědectví o události, kterou posléze popsal dějepisec Joseph Flavius - ovšem bez udání polohy místa. Z toho důvodu, i proto, že pevnost leží v neobydlené, nehostinné poušti, kde písek zavál všechny stopy, se ji dlouho nikomu nepodařilo najít. Archeologové její základy odkryli až v roce 1956. Massada se zakrátko stala symbolem seberealizace izraelského národa. Vojáci zde skládají přísahu, konají se tu svatby, křty a jiné slavnostní akty. Zároveň jde o jakési poutní místo, které by měl alespoň jednou každý pravověrný žid navštívit.

        Pouť do Massady
Židé jdou na horu pěšky - včetně starců a dětí. Jde přitom o náročný fyzický výkon, čtyři hodiny usilovné chůze do prudkého kopce dají pěkně zabrat. Moderní lanovku používají jen turisté. I u nich vzbuzují úctu jak torzo Herodova paláce, tak pohnutý osud obránců úctu. Ze zbytků hradeb se sice není možné kochat výhledem na okolí - bezútěšné skály v poušti připomínají spíš měsíční krajinu - ovšem za jasného počasí lze zase vidět až do sousedního Jordánska. Nabízí se také možnost osvěžení v několika kilometrů vzdáleném Mrtvém moři - i když v něm si určitě nezaplavete. Má totiž tak silnou koncentraci soli, že voda připomíná spíš olej, a tak není možno se do něho ponořit, ať už to zkoušíte jakkoli.

Jan Janula , 19.09.2005  

___________ Site Index ________print________  CO TY NA TO?   vyjádřete se v sekci FORUM ! _____