"Korán je Mein Kampf"
Jak je to vlastně s tím palestinským lidem, který údajně nevýslovně trpí pod izraelskou krutovládou a jen čirým zoufalstvím je doháněn k sebevražedným atentátům?

Ocitujme zde Zahíra Músejna, člena výkonného výboru OOP:

"Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za naši arabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze z politických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychom jako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního 'palestinského národa'.
Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hranicemi nemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohu nepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu i Jeruzalém. Jakmile jednou prosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme ji s Jordánskem.“

(Z rozhovoru poskytnutému holandským novinám Trau, 31.3.1977)

Myslím, že jasněji to už říct ani nejde. Tzv. Palestinci nejsou žádné zvláštní etnikum, ale uměle a účelově vytvořená entita, jejíž přesný popis zní arabské obyvatelstvo bývalého britského mandátního území v Palestině. Jeho naprostá většina žije v dnešním Jordánsku (územně tvoří 80 % dřívější Palestiny), zbytek jako arabská menšina v převážně židovském Izraeli.

Pro pravověrného muslima je ovšem nesnesitelným pokořením, když musí žít pod vládou nemuslimů, a jeho povinností je proti takové vládě bojovat za konečné a úplné vítězsví islámu. Mluví-li Arabové o „spravedlivém, svatém boji proti izraelské okupaci“, nečiní si nárok jen na území Gazy a Západního břehu, zabraná Izraelem v tzv. Šestidenní válce, ale na celé území Izraele. Charta OOP je v tom naprosto jednoznačná, takže je skoro nepochopitelné, jak snadno se dá OSN a zejména EU vodit Arafatem za nos, jako by mu opravdu šlo o mír a dohodu. Jediné řešení, na které smí Arafat přistoupit, aby nebyl svými souvěrci prohlášen za zrádce islámu, zní: celý Izrael muslimům!

Arabové nikdy neuznali právo židů žít svobodně v Palestině. Mluví o Židech s nenávistí jako o imperialistických uzurpátorech, kteří nemají co pohledávat na "jejich" území. V roce 1948 jeruzalémský mufti Amín al-Husajní štval Araby: "Ó praví věřící, muslimští bratři! Je vyhlášena svatá válka proti Židům! Zabíjejte Židy na potkání! Vymordujte je do jednoho!" Myslíte, že je to dávno překonaná historie? V kázání, vysílaném loni 15. srpna oficiální palestinskou televizí z jedné mešity v Gaze, šajch Ibrahim Mudeiris zdůrazňoval, že jeden „mučedník“ (sebevražedný atentátník) v Jeruzalémě má 70krát větší cenu než kdekoli jinde na světě. Ahmád Abú Halabíja v jiném takovém kázání 13. října 2000 vyzýval nepokrytě k vraždění Židů: „Žádné slitování se Židy, ať jsou kdekoliv, v kterékoli zemi. Potírejte je všude, kde na ně narazíte. Zabíjejte je na potkání. Bijte Židy i Američany, ti jsou stejní jako oni.“ I toto kázání vysílala oficiální televize Palestinské samosprávy. Doktrínu Hitlerova obdivovatele Amína al-Husajního tzv. „představitelé palestinského lidu“ zastávají dodnes a prakticky nám ji demonstrují „svatí mučedníci“, kteří vyhazují do vzduchu izraelské autobusy, školy, obchody a restaurace. Tutéž doktrinu národní a rasové nenávisti očkují dětem už od mateřských škol. Jako „živých bomb“ se neštítí zneužívat ani desetiletých dětí. Palestinská televize vysílá desítky filmů oslavujících mučednickou smrt (šahadu) a dětské hrdiny, vrhající se neohroženě s kameny proti izraelským tankům. V lednu 2002 sám Arafat, nositel Nobelovy ceny míru, prohlásil v palestinské televizi: „Dítě, které zvedne kámen, postaví se proti tanku a zemře mučednickou smrtí - není to snad to nejvýmluvnější poselství světu? Jsme pyšní na takové děti...“ V dětech se cílevědomě a záměrně pěstuje kult mučedníků a nenávist k odvěkému nepříteli.

V palestinských školních atlasech žádný Izrael nenajdete; pouze Palestinu, od Jordánu až k moři. Židé tu nikdy nežili, holocaust je výmysl, z tisícileté židovské historie se ve škole nic nedozvědí.

Zato se tam učí básničky Ramondy Tailové, Arafatovy tchýně:
„Chci ochutnat játra židovského vojáka,
zavrtat své zuby do Židova masa...“

Nesmysl o nekonečném „kolotoči násilí“, vyvolaném údajně izraelskou okupací, papouškovali novináři tak dlouho, až se jim podařilo z povědomí světové veřejnosti vymazat fakt, že ve skutečnosti barbarské sebevražedné útoky začaly teprve potom, co na základě dohod v Oslo Izrael uznal OOP za legální reprezentaci Palestinců a v polovině devadesátých let jí postupně předal správu obsazených území. Radikální islamisté tak dostali prakticky volnou ruku, aby zde rozpoutali peklo. 1300 povražděných židovských civilistů nebylo tedy výsledkem okupace, ale právě naopak - výsledkem předání správy do rukou OOP. Jen za loňský rok bylo z území Gazy vypáleno 210 raket Kasám na izraelské osady. Když izraelské buldozery vjely do Gazy, aby zničily tunely, kterými se z Egypta pašovaly zbraně a výbušniny, strhl se pokřik proti „nehumánnímu postupu“ Izraele. O raketách a tunelech v tom pokřiku pochopitelně nepadlo ani slovo.

Podobně to bylo s operací v Džanínu. Fáma o bombardování, tisících mrtvých a masových hrobech obletěla svět, stejně jako film „Džanín, Džanín“, plný lží a hraných srdceryvných scén. Střízlivá pravda, která vyšla později najevo, byla proti tomu novinářsky nezajímavá (jak je tomu ostatně v médiích vždycky), takže ta se na titulní stránky nedostala. Kolik vražedných náloží bylo v tomto táboře vyrobeno a kolik židovských obětí mělo toto hnízdo terorismu na svém kontě, to už nikdy nikdo zkoumat nebude.

Paní Malá pokládá za odsouzeníhodné, že Izrael proti teroristům používá rakety, které si nevybírají mezi viníky a náhodnými chodci. Naproti tomu „svatí bojovníci proti okupantům“ jsou zřejmě jinší pašáci, ti si vybírají velmi přesně - například studentské kantýny, restaurace, obchody, tržiště, autobusy, těhotné matky a malé děti. Nedělní pětinásobná vražda u Katifu nebyla žádná nahodilá „vedlejší škoda“, to byla cílená pomsta na nevinných - přesně podle návodu al-Husajního a Mahmúda Abú Halabíji: bijte Židy všude, kde je potkáte!

Zastánci „palestinských práv“se snaží prezentovat islám jako náboženství mírumilovné, neagresivní. Terorismus k jeho podstatě prý nepatří, je mu vnucen nepřátelským jednáním okolí. Nabídl jsem nedávno Britským listům překlad zasvěceného článku Moše Šarona, profesora dějin islámu na Hebrejské univerzitě, o současných aspiracích islámu a jejich historickém pozadí - článek byl odmítnut s tím, že je příliš jednostranný.
Čtenář prostě nemá právo vědět, co ví o islámu kompetentní znalec, protože ten znalec je Žid? To také o něčem vypovídá. Snad bude tedy přijatelnější autoritou zaručeně árijský český spisovatel Karel Pecka: „Když si vezmete korán, zjistíte, že to je Mein Kampf. A se vzrůstající silou jeho světa tu roste soupeř strašlivě nebezpečný, bez skrupulí.“ (Jan Lukeš: Hry doopravdy - rozhovory s Karlem Peckou, PASEKA 1998).
Súra 9:29 například dává nemuslimovi na vybranou jednu ze tří možností: konverzi k islámu, nevolnictví pod vládou islámu nebo smrt. O tom, že islám je náboženství předurčené k ovládnutí světa, korán rovněž nikoho nenechává na pochybách. Víme tedy, co můžeme od islámu očekávat. Strkat před tím hlavu do písku není nic platné. Izrael v té realitě žije už dnes. USA a Španělsko ji zatím okusily částečně, a na ostatní - na ty také dojde. Svět se podle koránu dělí na dva domy - Dům islámu, kde islám už vládne, a Dům války, který musí být teprve ovládnut. Pokud jste to dodnes nevěděli, teď už to víte: žijete v Domě války.

Pavel Mareš , Britské Listy 3.5.2004
(reakce na štvavý propalestinský článek Jany Malé)

___________ Site Index ________print________  CO TY NA TO?   vyjádřete se v sekci FORUM ! _____