Jak se člověk v Afghánistánu "dobrovolně" stane muslimem...
Jsem dítě války. Jmenuji se Aufalt. Je mi 28 let. Jsem afghánským Peršanem a narodil jsem se v Kandaháru. Měl jsem 4 bratry a 4 sestry. Už jako malý kluk jsem se krutě seznámil s tím co je válka. Většina mé rodiny byla tvrdě pronásledována, protože můj otec měl velmi vysoké postaveni ve městě. Většina mé rodiny se musela všemožně skrývat. Proto jsme také byli jedni z prvních uprchlíků.
Tuto historku znám jen z vyprávěni, od mé matky, já sám si nic nepamatuji. Odjeli jsme prý z Kandaháru pozdě v noci. Vše bylo už dopředu zařízené. Někde se ale stala chyba. Chytili nás a rozdělili. Na tohle si matně vzpomínám. Bohužel už ne na otce. Od té doby ho nikdo z nás neviděl... bohužel tuto noc nepřežil i jeden z mých bratrů, ten nejstarší...asi ho umučili. Všichni si myslí, že prostě před nikým nebude klečet na kolenou a prosit o život. Proto tu není.
Mí starší bratři brzy zorganizovali další cestu do Pákistánu. Tentokráte jsme použili mul a velký oblouk skrz poušť. Vedl nás zkušený pašerák a vše dopadlo dobře. Na cestě jsme byli asi týden a dorazili jsme bezpečně do cíle. Naše rodina se celá rozdrobila a obživa se vytratila, zůstali jsme v Pákistánu na úplné nule. Pomalu se vytratili naše peníze, které se nám podařilo uchránit. Viděli jsme jedinou šanci. Dostat se do Iránu. Tohle období si velmi dobře pamatuji.
První cesta se vůbec nezdařila. Bylo mi osm let. A ještě teď jasně vidím, jak nás odhalili na check pointu poblíž pákistánské hranice. V Mirjaveh. Tento check point je proslulý a hodně lidí se tam už ztratilo. Zabili je. Po nás chtěli peníze. V naší skupině bylo 6 lidí, a vůbec jsme nevěděli co s námi bude. Dali jsme jim na tehdejší poměry docela dost, za každého 15 dolarů. Najednou pro nás přišli a řekli nám, že pokud chceme do Iránu, tak ať na to zapomeneme a na důkaz svých slov začali střílet do vzduchu a do země před nás. Rozutekli jsme se...a tajně jsem se vrátili do Pákistánu...
Tuto hranici Taftan ~ Mirjaveh znám velmi dobře, pokusil jsem se ji překonat celkem 10 x. Naposledy se svým o rok starším bratrem. Když mi bylo 19 let. Do Iránu jsme se celkem bez problému dostali, ale bylo nám to k ničemu. Na cestě do Mashadu nás chytili. Byly to nejtěžší dny mého života. Bratra, kterého jsem měl velmi rád, umučili, zabili ho. Já sám jsem se dost dlouho z tohoto dostával. Málem jsem přišel o nohu (bohužel je to tak, dodnes my trčí z nohy ocelové šrouby ). Dostal jsem se zpět do Afghánistánu.
Tato Iránská část mého života mi přesto hodně dala. Chodil jsem v Teheránu do školy a studoval jsem angličtinu. Velmi tvrdé zacházení ze strany Iránců mi úplně zakódovalo nenávist k nim a velmi mi dává práci zapomenout a odpustit. Hodně jsem o tom přemýšlel a skoro vždy se musím krotit, abych byl vůbec schopný normálně žít. Jak Pákistánci, tak Iránci si o Afgháncích myslí, že si můžou k nim vše dovolit. Že jim budeme sloužit. Doufám, že se afghánska ekonomika postaví na nohy a vše se změní. Bude to těžké, protože v lidech je právě taková nenávist, jako ve mě. Proto se musí vše odpustit. Sám vím jak je to těžké.
Zůstal jsem v Kandaháru a tajně jsem učil zájemce anglicky. Absolutně jsem přestal věřit v boha. V Alláha. V ten systém, který tu panoval. Snažil jsem se hledat informace o tom, co to je vlastně svoboda. Nikdo to tu vlastně nevěděl a mám pocit, že i dnes ne. Je tu velmi těžké žít pokud nevěříte. Zabijí vás, někdo vás tu prostě zabije. Jeden z těch, kdo organizoval to běsnění, nebo kdo se ho účastnil. I dnes vás zabije. Jsem v duši nevěřící a nemůžu o tom mluvit. Navenek se chovám jako muslim. Jinak to zde v Kandaháru zatím nejde.
Zažil jsem na vlastní kůži válku Mudžahedínů. Viděl jsem řadu veřejných poprav. Mnoho mrtvých. Potom přišel ještě tvrdší Taliban. kdokoli cokoli řekl, byl na místě zabit. Viděl jsem to několikrát. Přijde mi, že zabít člověka, bylo jako zabít švába. Nebo nejjednodušší styl řešení sebemenšího problému. Když je denní realita zabíjení, člověk myslí jinak. Na ZÁCHRANU sebe a těch SVÝCH. Přišel jsem o řadu přátel o členy své rodiny. Asi bych nedokázal spočítat své mrtvé strýce a bratrance. Tak to tady má každý. Přesto jsem se oženil a mám dvě děti, které doufám nikdo NEZABIJE.


___________ Site Index ________print________  CO TY NA TO?   vyjádřete se v sekci FORUM ! _____