v palestinském podání...aneb Izraelské autobusy


Zde jsou příběhy některých obětí, jak je zaznamenala izraelská periodika
( The Jerusalem Post, Haarec, Maariv, a Jediot Achronot )

 Haarec:  NEJHORŠÍ JSOU ZNETVOŘENÉ TVÁŘE MLADÝCH DÍVEK...
[JERUZALÉM, 3. prosince] - Jsou tři hodiny ráno. Muž a žena sedí na lavici ve druhém patře jeruzalémské nemocnice Šaare Cedek, drží se pevně za ruce a po tvářích jim stékají slzy. Každou chvíli některý z nich zvedne hlavu a pozoruje nekonečné řady vozíků, které vjíždějí a zas vyjíždějí z operačního sálu naproti. Za dveřmi sálu leží zakrvavené šaty jejich syna. Už dva hodiny bojují o jeho život chirurgové; chlapec je jeden z těch, kdo byli těžce raněni při sobotním atentátu v Jeruzalému, píše deník Haarec.

..
Chirurgové pracují bez oddechu a sociální pracovníci na tom nejsou o nic lépe. Ze všech sil se snaží udržet naději rodičů, jejichž syn je na pokraji smrti. V nejtěžších případech musejí aplikovat uklidňující prostředky.
"Lékař za vámi za chvíli přijde, musíte doufat," opakuje manželům sociální pracovník. Ale čas se pro oba zastavil a slova nepomáhají.
.
Nejtěžší případy jsou ti, kteří už obešli všechny nemocnice ve městě a Šaare Cedek je jejich poslední naděje. "Někdy se spletou. Projděte si ten seznam znovu. Posaďte se. Jaké bylo jeho celé jméno? Jak se to píše?" snaží se sociální pracovnice získat čas. Ale když je vše znovu překontrolováno, je jasné, že syn těchto zničených lidí už domů nikdy nepřijde.
.
V sálu naproti je to přece jen o něco lepší. Zranění zde sedí na kolečkových židlích, příbuzní je drží za ruce, odvážejí k na pokoje nebo k vyšetření. Většina z raněných mlčí, jen někteří naříkají bolestí.
.
Z operačního sálu konečně vychází lékař. Má neutrální výraz, z něhož nelze nic vyčíst. Manželům, kteří tu něj čekají dvě hodiny, říká, že syn je stále v bezvědomí, ale že doktoři ještě neztratili naději.
.
"Spatřil jsem ohromnou ohnivou kouli. Lidé utíkali a křičeli. Zasáhlo mne to do ruky a do obou nohou. Nechápu, jak jsem dokázal běžet. Nejhorší, co si z toho pamatuju, byly tváře dívek rozbité od hřebíků z výbušniny. Krása, která se změnila v děs,"
"Byl to jeden z nejhorších atentátů, jaké jsem kdy viděl. Dlouhá šňůra sanitek. Každou minutu nový raněný a stále další. Ulice Ben Jehudy tratoliště krve. Nejhorší ze všeho bylo dívat se na úplně tiché těžce raněné. Nemohli křičet ani mluvit. Evakuoval jsem jednoho z nich, měl díru v srdci," popisuje scénu dobrovolník Jaakov Rosenfeld, který se podílel na záchraně raněných.

Y Y Y


A mezitím, na o kousek jiném místě ve stejném čase, jely izraelské děti do školy. V linkovém městském autobusu číslo 32 A (neboli Alef) z Gilo do Jeruzaléma bylo plno. Řidič netuše nebezpečí nabral dvaadvacetiletého studenta Muhamada Al-Ghoula, sebevražedného bombového atentátníka, jež se odpálil několik minut po poslední zastávce…
Při atentátu zemřeli tito lidé, všichni kromě řidiče z Gilo, čtvrti Jeruzaléma :

Širi Nagari ová - 21 let, Lea Baruch ová - 59 let, Boaz Aluf - 54 let, Galila Bugala ová - 11 let, Šani Avi-Cedek ová - 15 let, Dr. Moše Gotlieb - 70 let, Liat Jagen ová - 24 let, Gila Nakav ová - 55 let, Helena Ivan ová - 63 let, Tatiana Braslavski ová - 41 let - přátelé jí říkali Tanja, Baruch Gruani - 54 let, Rafael Berger - 28 let, Raisa Dikstein ová - 67 let, Michal Biazi - 24 let, Mendel Barzon - 72 let, Iman Kabha - 26 let, Orit Hajla ová - 21 let , Rachamim Cidkiahu - 51 let z Armon Hanaciv - řidič autobusu.

Jedno jméno nebylo dosud publikováno, celkem tedy zahynulo 19 lidí. Je docela možné, že seznam se rozroste, někteří v nemocnicích jsou těžce zranění. Počet zraněných je okolo 70.

Y Y Y


Někdy to vypadá docela nevinně... ... ale o chvíly později je vše jasné...


Y Y Y


přežít neznamená - vypadat jako dřív Beni Raz:”To co jsem viděl byl horor. Jeden chlapec měl v ruce hřebík a já jsem mu ho vyndal,… Jedno z dětí mělo těžké poranění hlavy, sundal jsem si tričko, uvázal jsem mu ho kolem hlavy abych zastavil krvácení. Viděl jsem ležet na zemi dívku bez ruky. Křičela ~Moje ruka, moje ruka~. Řekl jsem jí, neboj se, tvoje ruka je v pořádku.” (Beni lhal. Co byste řekli trpící dívce vy?)
Keren Šacky ová, 15 let, z byla dcera Chavy a Šabtaje Šackyových, do Izraele se přistěhovali ze Spojených Států Amerických v roce 1984, do Ginot Šomron se přestěhovali v roce 1986.
“Byla jedna z nejmilejších lidí, které jsem kdy potkala,” vzpomíná Noa Roitman ová, spolužačka oběti teroristického atentátu :” Kamarádila se s každým a pořád se smála (ano, i na fotce uveřejněné pro tisk se usmívá dvěma řadami zoubků jako perličky, její oči hledí hluboce a vlídně) Já do nákupního areálu nechodím po šábesu. Ale když jsem slyšela co se stalo, chtěla jsem vědět, kdo byl zraněn. Keren byla poslední člověk, o kterém bych si pomyslela, že se jí cosi takového přihodí.”
.
Řidič Rachamim Cidkijahu neměl ten den vůbec službu. Vzal si směnu za kolegu, který se opozdil. Rachamim pracoval v dopravní společnosti Eged 27 let. “To je O.K.,” byla jeho poslední slova :”Chci být zpět, abych chytil Světový Pohár v 9:30.” Pak si posadil za volant autobusu číslo 32 Alef z Gilo do centra Jeruzaléma a jel. Právě projížděl křižovatku Pat. Zastavil na zastávce třídy Dov Josef naproti Beit Safafa. Právě tam si přistoupil atentátník. Krátce po opuštění zastávky se ozvala detonace. Rachamimovy ruce zůstaly na volantu,… Z jeho autobusu zbyl jen zdemolovaný ohořelý skelet.
“Byl tam křik a jekot. A pak ticho,” říká svědkyně Dorit Menaše ová, 30 let, v pátém měsíci těhotenství z nemocničního lůžka nemocnice Bikur Cholim. “V prvních minutách bylo hodně křiku. A pak bylo ticho,” potvrzuje Michael Lasri, patnáctiletý svědek, při tomto atentátu zahynul jeho kamarád.
.
Širi Nagari ová byla cestovatelka, sama si říkala ~world traveler~. Nedávno se vrátila z ročního pobytu v Jižní Americe, bylo to o Pesachu. Stýskalo se jí po domově, přesto, že byla ve stálém e-mailovém styku se svými blízkými a přáteli. Autobusem jela do práce, do jedné z mnoha poboček banky Leumi. Také si chtěla podat přihlášku na Univerzitu. Širi se dostala do nemocnice při vědomí, stihla ještě lékařům říci své jméno. Zemřela na operačním stole. Celá rodina jí chystala překvapení k narozeninám. Širi by příští týden oslavila své dvaadacátiny…

Rafael Berger se oženil před rokem a půl s Orit. Byl magistr chemie, vystudoval na univerzitě v Tel Avivu. Hodlal obhájit diplomovou práci ve stejném oboru na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Autobusem číslo 32 Alef směřoval na univerzitu. Bojoval v nedávné operaci Chomat Magen v Dženinu. “Já jsem vyšla z domu několik minut po Rafaelovi a jela jsem dvaatřicítkou. Najednou řidič řekl, že byl výbuch. Proto změní trasu. Celý čas jsem myslela na Rafaela,… modlila jsem se,” říká Orit Berger ová. Rodina hledala Rafaela po nemocnicích , když je však navštívili sociální pracovníci, všichni věděli, že Rafael je mrtvý.

Boaz Aluf jel do práce, byl bankovní úředník. “On se nikoho nebál. Věděla jsem, že tam je, nezdráhal se cestovat autobusem,” svěřuje se Rut Gabai ová, jeho sousedka. Gila Aluf ová, Boazova žena věděla o atentátu jako jedna z prvních. Pracuje totiž v nemocnici Kupat Cholim. Ihned se pokoušela spojit s manželem, zkoušela to i přes telefony do ostatních jeruzalémských nemocnic. Boaz nebyl na žádném ze seznamu raněných. Nakonec zavolala do Ústavu soudního lékařství v Abu Kabir. Teprve tam se dověděla o Boazově úmrtí. Teprve před měsícem slavila rodina Alufových bar micva (dovršení 13 roku) jednoho ze svých pěti synů.

Šani Avi-Cedek ová měla odjet na prázdniny do Berlína, na návštěvu k příbuzným. Rodiče a tři bratři se proto rozhodli oslavit narozeniny jednoho z bratrů o něco dříve, aby mohla být Šani s nimi. Šani byla již třetí studentka z Boyerovy střední školy, která zahynula tento měsíc v souvislosti s teroristickými aktivitami. 15.června položil svůj život v boji rotný Alexei Gladkov, 20 let. 8.června byl zastřelen důstojník v záloze Ejal Sorek u svého domu v Karmei Cur. Jeho žena Jael Soreková, v devátém měsíci těhotenství byla rovněž zastřelena. Ani nabitý samopal v Ejalových rukách rodinnou tragédii nedokázal odvrátit.
Tento sebevražedný pumový atentát je smutným statistickým milníkem (psáno 20.6.2002). V pořadí sedmdesátý ve druhé intifádě (od září2000).

Bezpečnostní zdroje hlásí, že na Jeruzalém se chystá v příštích hodinách a dnech mega útok. Vědí o čem mluví.
Během minulého měsíce bylo zatčeno 628 teroristů a bylo zabráněno 250 teroristickým útokům.


Zatímco píši tento článek, na French Hillu v Jeruzalémě vybuchl další sebevražedný pumový atentátník. Podle posledních zpráv je sedm mrtvých a padesát zraněných...

Y Y Y


V kočárcích v popředí

kdysi byli tyto děti :
..


Y Y Y


 Je možné, že by si teroristi těchto dětí v autobuse nevšimli ?

.


Těmito fotografiemy
si potom palestinští vůdci (chromí stařeček Ahmad Jasín) vylepují svoje brlohy...

..

little Israel in Czechoslovakia