Islámem posedlé bojůvky
Hnutí 15. května
Organizace vznikla v roce 1979 na základě iniciativy jednoho z vedoucích speciálních operačních skupin OOP Wadiho Haddása. Vedoucím se stal Abú Ibrahim, což byl konstruktér bomb, pravým jménem Muhammad Al-Umari. Od poloviny 80. let spolupracuje se zvláštními operačními skupinami Fatáhu plukovníka Hawariego (AMN ARAISSI). Původně měla 50 - 60 profesionálních vycvičených teroristů. Od roku 1984, kdy se sídlem Abú Ibrahima a zároveň operační základnou stal Bagdád, byla organizace finančně podporována přímo Irákem.
Hnutí 15. května oficiálně nikdy nebylo přiznáno jako součást OOP. Po porážce Iráku ve válce v Zálivu činnost organizace postupně zaniká.

FORCE 17
V roce 1972 Arafat zřídil na základě obavy z možného izraelského útoku vlastní bezpečnostní útvar, jehož název pochází z čísla jeho osobní telefonní linky (17) v ústředí OOP v Bejrútu. Velitelem se stal A. Tajjib, který disponoval asi 200 - 600 muži. Postupně se z Force 17 stává základna pro teroristické bojůvky vydávající se do Izraele. S tím vším souviselo umístění hlavní operační základny: do roku 1982 to byl libanonský Bejrút a poté další arabské státy. Po mírových rozhovorech s Izraelem teroristická činnost této jednotky o velikosti brigády ustává.

ANO - Organizace Abú Nidála
Jde o mezinárodní teroristickou organizaci, která byla ve svém zenitu jednou z nejvíce obávaných. Vznikla v roce 1974 na základě iniciativy Sabriho al-Banná (jeruzalémský učitel, který byl původně Arafatův přítel a zástupce v čele OOP, krycí jméno Abú Nidál) a několikrát změnila název - Revoluční rada Fatáhu, Arabská revoluční rada, Arabské revoluční brigády, Organizace černého června, Revoluční organizace islámských socialistů... Od doby svého vniku provedla na 90 velkých atentátů ve 20 zemích světa, zejména proti Izraeli, USA, Velké Británii a Francii. Působila dokonce i proti "nepřátelům" z vlastních řad - OOP. Na druhé straně J. Arafat dokonce vyhlásil rozsudek smrti nad Abú Nidálem pro provádění partyzánských akcí v rozporu s rozkazy OOP a pro údajnou přípravu atentátu na svou osobu.
Hlavní operační základna ANO byla v Iráku (do roku 1983), Sýrii (do roku 1987) a v Libyi. V posledně jmenované zemi má ANO podporu vládních kruhů, zprostředkovanou libanonskou tajnou službou.

PLF (PALESTINIAN LIBERATION FRONT) - Palestinská fronta osvobození
Hnutí vzniklo na základě vnitřních rozporů v PFLP v polovině 70. let, kdy se vytvořilo několik frankcí. Největší z nich, PLF, zvaná také Frakce Abú Abbáse, spolupracovala s OOP pod vedením Muhammada Abáse (Abú Abás byl od roku 1984 členem výkonného výboru OOP) a proslula zejména útokem na loď Achille Lauro. Následovala protiteroristická kampaň, po níž musela skupina opustit Tunisko. Od roku 1991 se plně odštěpila od OOP a popírá autoritu J. Arafata, nadále spolupracuje s Irákem a Libyí. Během války v Zálivu stála plně na straně Iráku, kde má základnu na 50 teroristů PLF. Samotný Abás byl dokonce po únosu lodě Achille Lauro na čas v rukách italských orgánů, ty ho však nechaly uniknout.

AL-FATÁH - Vítězství
Organizace známá také pod názvem AL-ASIFA vznikla v 50. letech jako nacionalistické hnutí bojující za svobodu Palestiny. V roce 1968 byla včleněna do OOP jako její vojenské křídlo. Po jordánském konfliktu se odštěpila radikální skupina zvaná Černý říjen, jež stála za útokem proti izraelským sportovcům na mnichovské olympiádě. V roce 1982 je organizace nucena izraelskou invazí opustit Libanon a přesunout se do jiných arabských států (Jemenu, Tuniska, Iráku a Alžírska).
Organizace disponuje dobře vycvičenými bojůvkami (FORCE 17, Zvláštní operační skupinou AMN ARAISSI), ale i zpravodajskou sítí. V roce 1996 ve vnitřních bojích zahynul jeden z vůdců Abo Iyad. Druhý z vůdců Abú Džihád (vl. jménem Ch. I. M. el-Wazir, jenž byl jeden čas považován za nástupce J. Arafata) byl zastřelen izraelskými zvláštními jednotkami 16. dubna 1998.
V 60. a 70. letech prováděl Al-Fatáh výcvik teroristických skupin z celého světa. Na svém zenitu organizace disponovala osmi tisícovkami ke všemu ochotných lidí. Dnes vlastně tvoří příslušníci Al-Fatáh jádro policie na palestinském území.
Organizace byla podporována jak Saúdskou Arábií, tak Kuvajtem a Arabskými emiráty. Existují stopy spolupráce s Jordánskem, ale i s SSSR, Koreou a Čínou, zejména co se týče vojenské oblasti.

DFLP - Demokratická fronta osvobození Palestiny
Jde o marxistickou skupinu, jež vznikla v roce 1969 osamostatněním z PFLP doktora G. Habbáše. Zavrhovala terorismus jako nástroj dosažení národní suverenity a stále více se přikláněla ke komunismu. V 80. letech dochází k prvnímu rozdělení na stoupence Arafata a krajní radikály. V roce 1991 se rozpadá na dvě křídla, přičemž krajní křídlo je vedeno Naifem Havametem. Právě ono stálo za masakrem v izraelské školce v Ma´alot v roce 1974. Skupina disponuje pěti stovkami bojovníků operujících ze základen v Sýrii a Libanonu. Většina podpory a pomoci přichází ze zmíněných zemí a ve své době také od SSSR.

AMN ARAISSI
V polovině 80. let se z Fatáhu osamostatnila radikální skupina pod názvem Skupina Havari, což byl velitel Arafatovy stráže. Skupina známá také pod názvem Zvláštní operační skupina Fatáhu měla pevné svazky s OOP, iráckými tajnými službami a Hnutím 15. května. Kromě amerických objektů v Evropě byly jejími hlavními cíli i syrské objekty. Po smrti plukovníka Havariho, jenž zahynul při automobilové nehodě při cestě do Bagdádu, činnost skupiny pomalu ustává.

OOP - Organizace osvobození Palestiny
Jde o největší a nejmohutnější palestinskou skupinu, která vznikla v roce 1964 na 1. konferenci palestinské národní rady za podpory Ligy arabských států v Káhiře jako určitá zastřešující organizace palestinského hnutí odporu. V roce 1968 do ní vstupují militantní skupiny (AL-FATÁH, PFLP, DFLP aj.). Vedoucí roli zde od roku 1967 hraje Jásir Arafat, bývalý velitel ozbrojené milice fedaínů. V roce 1969 se stává šéfem výkonného výboru OOP a je jím dosud. V 70. letech došlo k odštěpení většího počtu členů, kteří chtěli eskalovat teroristický boj a nátlak. Vlastně až do roku 1973 byla OOP víceméně jednotná, ale po přijetí nového programu, v němž figurovalo společné soužití Palestinců a Židů, došlo k rozkolu a společně s představiteli PFLP odcházejí i další organizace vytvářející tzv. frontu odmítání.
V roce 1972 OOP navázala spolupráci s DIE (rumunskou rozvědkou), jež se zavázala dodávat jak zbraně, tak i tolik potřebné falešné doklady. Rumunský diktátor Ceauseseu šel tak daleko, že předal důvěrné zprávy od jordánského krále vedení OOP a pomohl tak odhalit jordánské agenty. Dokonce i šéf rozvědky OOP Hani Hassan byl agentem DIE (Annetta). V roce 1981 tehdejší představitel NDR E. Honnecker dal Arafatovi k dispozici na 50 poradců pro výcvik v Libanonu.
Další rozpad OOP nastal v 80. letech, kdy je vedení nuceno se přemístit do Tunisu, čímž ztrácí přímý kontakt s realitou. Odštěpením vzniká Palestinská fronta národní spásy (PFLP, ANO atd.). Postupem času se z OOP stává spíše politicky zaměřená strana (v prosinci 1988 Arafat odstupuje od terorismu). V roce 1993 byli v OOP odhaleni dva vysoce postavení agenti izraelského Mossadu. Sídlo OOP bylo nejprve v Jordánsku, poté v Libanonu, odkud se v roce 1982 přemístilo pod dozorem a ochranou OSN do Tuniska. V dnešní době je sídlo umístěno na západním břehu Jordánu.
OOP měla podporu ze strany SSSR a dalších států východního bloku, které si slibovaly rozšíření své sféry vlivu. Další finance plynuly od mnoha bohatých Arabů, ale i ze strany představitelů arabských zemí. Výcvikové tábory se nacházely v Jugoslávii, KGB dokonce prováděla výcvik ve svém speciálním výcvikovém táboře v Balašiše. Zde v tzv. Andropovově institutu KGB naverbovala několik Palestinců se snahou dostat OOP celkově pod svoji kontrolu.

PFLP - Lidová fronta pro osvobození Palestiny
PFLP je považována za levé křídlo OOP. Jejím zakladatelem (na základě spojení skupiny Hrdinové návratu s Palestinskou frontou osvobození) je bývalý dětský lékař a Arafatův konkurent dr. G. Habbáš (nar. 1925). Jeho pravou rukou byl kolega z oboru zubař dr. W. Haddád, jenž vedl militantní křídlo PFLP, známé jako speciální komanda, která řídil z Adenu. Na přelomu roků 1973 - 1974 se Haddád částečně osamostatnil i se svými komandy rozesetými po celém světě (PFLP - COSE). Určitý čas v nich působil také proslulý terorista Carlos. V roce 1978 zemřel Haddád v NDR na leukémii a to byl konec jeho jednotek. Ke zlomu došlo v roce 1970, kdy členové organizace unesli čtyři letadla, s nimiž přistáli v Jordánsku, a tam je i přes záruku krále Husajna vyhodili do povětří. Proto král nasadil armádu proti palestinským uprchlíkům na jeho území. V krvavé lázni se odštěpilo několik dalších frakcí, jako například Černé září zodpovědné za masakr na OH v Mnichově v roce 1972. Fronta měla podporu SSSR (rozuměj KGB).

PFLP - GC - Lidová fronta osvobození Palestiny - hlavní velení
Skupina vznikla na základě dělení PFLP v roce 1970, kdy odcházejí Arafatovi protivníci, kteří prosazovali další zostření boje za samostatnost Palestiny. V čele stál Ahmad Jibril, "bývalý" syrský zpravodajský důstojník, všestranně podporovaný Sýrií a zejména šéfem tajných služeb Mukhabaratem R. Assádem. Specialitou jsou sebevražedné pumové útoky. V červnu 1991 byl v SRN zatčen H. K. Dalkamoni, podezřelý z přípravy pumového útoku na vlak s americkými vojáky. Skupina reagovala řetězem pumových atentátů v západní Evropě.
Operační základny se nacházejí v Libanonu, přičemž velitelství je v syrském Damašku. Materiální a výcviková podpora a v neposlední řadě ochrana přichází ze strany Sýrie, finanční podpora se doplňuje z Íránu a Libanonu. PFLP-SC - Lidová fronta osvobození Palestiny - speciální velení V roce 1979 vzniká z rozpuštěných Zvláštních operačních skupin PFLP pod vedením Abú Sálima nová marxisticko-leninská skupina. Ta spolupracuje s mnoha světovými teroristickými skupinami při prováděni atentátů. V podstatě se jedná pouze o 50 vycvičených teroristů operujících z jižního Libanonu. Pravděpodobně však mají podporu Sýrie, Libye a Iráku.

PPSF - Palestinská lidová bojová fronta
Jde o radikální skupinu, jež se osamostatnila pod vedením dr. Samira Ghushi z prosyrské Palestinské fronty národního osvobození v roce 1968. V září 1991 se navrátila do struktury OOP.
V době největšího "rozkvětu" měla skupina k dispozici na 300 bojovníků na operačních základnách v Sýrii a Libanonu. Do sloučení s OOP byla podporována syrskou tajnou službou.

DŽIHÁD - Svatá válka
Počátek vzniku tohoto hnutí seskupujícího teroristické skupiny a frakce snažící se o vznik islámského státu v Palestině sahá do 70. let a za tehdejší centrum dislokace lze označit Egypt. V čele stojí Fathi aš-Sikáki, který využívá revolučního stylu islámu zaměřeného na ozbrojené akce. Právě operace Džihádu v 80. letech byly signálem pro vypuknutí palestinské intifády (povstání) v roce 1987. V říjnu 1991 po vlně zatčení jejich čelných představitelů, hlavně také díky izraelským zvláštním jednotkám MISTA´ARVIM, dochází k částečnému oslabení.
Zahraniční pomoc a spolupráce nebyla odhalena, lze však uvažovat o kontaktech na Írán a Sýrii, nemluvě o libanonském Hizballáhu. Často se mluví o kontaktech s tzv. Íránskými strážci revoluce, spadajícími do íránské teroristické sítě.

HAMÁS HARAT AL MUQUAMA AL ISLAMIYA
Jde o fundamentalistickou islámskou organizaci provádějící "náboženský boj" s judaismem. Její hlavním politickým rivalem je OOP. Hamás je kategorickým odpůrcem mírových dohod mezi OOP a Izraelem. Vlastní organizace se zrodila jako odnož egyptského Muslimského bratrstva po šestidenní válce v roce 1967, kdy Izrael obsadil západní břeh Jordánu a pásmo Gazy. Jejím zakladatelem je šejk Ahmed Jasín. Největší rozvoj nastal po vyschnutí finančních zdrojů OOP, poté co se Arafat postavil na stranu Saddáma Husajna v letech 1991 a 1992. V té době se do Hamásu počali hlásit chudí Palestinci z Gazy.
Ozbrojené křídlo JZZEDIN AL KÁSSAM s vůdcem M. Daífem a jeho pravou rukou A. F. Satárím proslulo sebevražednými útoky, které dosáhly vrcholu v roce 1996. V témže roce (7. ledna 1996) byl izraelskými bezpečnostními silami zastřelen 32letý H. I. Ajáš přezdívaný inženýr. Ten plnící do té doby roli hlavního pyrotechnika, využívaje tak svého vzděláni v chemii (na "kontě" měl 67 usmrcených obětí). Na jeho místo nastoupil M. Daíf. V důsledku sporů uvnitř frakce byl na západním břehu Jordánu 4. dubna 1998 zabit vedoucí vojenského křídla M. Šarif.
Dne 6. března 1996 KÁSSAM oznámil odevzdání zbraní palestinské autonomní správě J. Arafata. 11. září 1998 však vypukla msta za zabití dvou vůdců, bratrů Imada a Adela Abwadallaha, izraelskými jednotkami. Jmenovaní do té doby vedli vojenské operace na západním břehu Jordánu. J. Arafat postavil Hamás na palestinském území mimo zákon, vedle obdobných radikálních ozbrojených skupin.

HIZBALLÁH - Boží strana
Radikální islámská skupina (šíitská organizace) Hizballáh vznikla v Libanonu s cílem prosadit zde islámskou republiku podle vzoru Íránu a odsounout tak neislámské "narušující prvky" do pozadí. Za touto aktivitou stál ajatolláh Muhtašimi, fakticky však íránský vůdce imám Chomejní. Ten vytvořil ve své zemi organizaci tzv. Strážců revoluce, což byly bojůvky, které měly šířit islám v okolních zemích. Část strážců odešla v roce 1982 na pomoc libanonským partyzánům v boji proti izraelské invazi. Orientace Hizballáhu je jak protiizraelská, tak i protizápadní (například USA jsou nazývány Velkým Satanem).
Přesto, že se Teherán oficiálně oprostil od akcí Boží strany, jeho tajné služby s ní neustále spolupracují. Většina útoků je zaměřena proti americkým občanům a v roce 1993 organizace proslula útokem na World Trade Center v USA. V tomto roce se po parlamentních libanonských volbách stává Hizballáh nejsilnějším parlamentním blokem, ovšem na základě zfalšovaných volebních výsledků.
Dne 31. července 1989 se podařilo příslušníkům zvláštních izraelských jednotek z libanonské vesnice Sibsheet unést vůdce Hizballáhu šejka Abdula Karima Obeida, jehož nástupcem se stal šejk Nasralláh.
Neustále trvá ostřelování Izraele a naopak, přičemž Hizballáh využívá mobilních děl na nákladních vozech - to vše i přes přítomnost vojsk OSN (UNIFIL). Hizballáh má k dispozici několik tisíc odhodlaných mužů: odhadovaný počet je 3000, přičemž tvrdé jádro tvoří na 300 - 500 skvěle vycvičených bojovníků, kteří neváhají splnit jakýkoliv příkaz z některého velitelství v libanonském údolí Bekaa, jižním předměstí Bejrútu a jižním Libanonu. Výcvikový tábor se nachází u Baalluku v údolí Bekaa v pohoří Eiu-Kau-Kab (pod kontrolou syrských sil). Právě zde cvičí zmiňovaní Strážci revoluce členy hnutí v diverzní a partyzánské taktice.
Počáteční struktura organizace dbala na dodržování přísných ilegálních pravidel. Základní skupinu tvořilo 4 - 5 lidí, kteří neznali totožnost spolubojovníků, dislokaci, ani početní stav okolních skupin. To trvalo do roku 1985, kdy z jižního Libanonu odešly izraelské jednotky. Od té doby tvoří primární skupinu 10 - 15 lidí.
Podle Mossadu patří Hizballáh do tzv. íránské teroristické sítě, kterou spravuje íránská Nejvyšší bezpečnostní národní rada, jíž podléhají organizace OUDS (Mohsein Dust Rafik) - Strážci revoluce, SVAMMA a VAAC. Dvě poslední jsou íránské zpravodajské organizace v čele s Alegem Fallahinem, určené pro stíhání íránských odpůrců ve světě. Příslušníci pro celou tuto síť, tedy i pro Hizballáh, jsou verbováni především v Íránu z nejoddanějších vyznavačů islámu na univerzitě imáma Alího ve svatém městě Komu. Mezi tímto městem a Teheránem se nacházejí výcvikové základny, další jsou v Libanonu a Súdánu.